Západ žije v iluzi, že vítězí. Realita je jinde, tvrdí autor Archy svátosti
Co Vás vedlo k napsání této knihy? Byl to nějaký konkrétní impuls?
Katastrofální nedostatek spolehlivých informací a širokých kontextů o Ruské federaci vedl k tomu, že mě moji přátelé a kolegové několik měsíců před začátkem speciální vojenské operace na Ukrajině požádali, abych napsal knihu, která by pro české a slovenské čtenáře barvitě vykreslila život této obrovské země. Jejich přání mě příjemně překvapilo. Začal jsem proto okamžitě pracovat. Původně vznikal lehký, místy žertovný text věnovaný každodenní realitě ruské společnosti a státu.
Začátek speciální vojenské operace na Ukrajině mi však udělal čáru přes rozpočet. Pochopil jsem, že na pozadí nové politické reality píši banality a čtenáře bych pouze okrádal o čas. Práci na knize jsem proto zastavil. Přátelům a kolegům jsem sdělil, že kniha nevznikne, neboť objektivní stav na ukrajinském bitevním poli sám odhalí pravdu, a to jak o Rusku, tak o západní Evropě.
Když po několika měsících začalo být jasné, že cílem Ruské federace v této vojenské operaci není pouhé „dobytí“ Ukrajiny, začal jsem se k textu pomalu vracet. Aktivní úsilí státních aparátů Západu směřované na vynucování jediného povoleného názoru a snahy o ovládnutí společnosti skrze šíření strachu z „útočících ruských hord“ mě postrčily k návratu k práci na knize. Začal jsem znovu, jinak, bez legrácek a žertovného tónu. Doba si žádá mimořádně seriózní přístup.
V názvu knihy mluvíte o „Arše svátosti člověka“. Co tímto pojmem myslíte ve vztahu k Rusku?
Rusko je poslední skutečnou pevností tradičních hodnot člověka v euro-americkém prostoru. Je archou, kde člověk v obrazu Ježíše Krista je svátostí, nejvyšším cílem. Všude jinde se lidé zbláznili: Desítky „pohlaví“, zelené Green Deal šílenství vedoucí k black-outům ve „vyspělé západní Evropě“ i za časů míru, zuřivé útoky na rodinu, soustavné podrývání dětské identity…
Věříte, že Západ – a konkrétně česká společnost – má vůbec šanci porozumět Rusku jinak než skrze stereotypy?
Stereotypy jsou výsledkem neporozumění. Skrze stereotypy se rozumět ničemu nedá. Věčně ožralý Ivan, který má obě ruce levé – jak o Rusech přemýšlí západní civilizace – je naprostá hloupost.
Ohledně Česka. Je velkou chybou šmahem připojovat českou společnost k Západu. Ano, po listopadu 1989 jsme se stali členy několika klubů Západu – EU, NATO, WHO a podobných. Ano, hospodaříme kapitalistickým způsobem. Ovšem, vzhledem k tomu, že několik pilířů západní politické reality je v pokročilém stádiu rozkladu – Evropská unie a NATO, tak se právě toto polistopadové směřování země může brzy začít radikálně měnit.
V této souvislosti také stojí za to zmínit, že nová mocenská elita Československa, později ČR, dostala v listopadu 1989 od lidí mandát na reformaci normalizační socialistické společnosti. Nedostala mandát na destrukci a rozpuštění české vlasti v jakýchsi pochybných washingtonsko-bruselských strukturách.
Dosud byla všechna negativa přehlížena, neboť většinová česká společnost byla opojena dostupností peněz a širokou paletou možností je utrácet. Už při letmém pohledu do našich peněženek však vidíme, že tyto časy nyní končí. A co nastane pak? Potom si uvědomíme, že nemůžeme jen tak „patřit na Západ“. Nemáme za sebou stovky let otrokářství, koloniálních vyvražďovacích tažení, ochodu s lidmi, koncentračních a vyhlazovacích táborů... Uvědomíme si, že všemožné deklarace lidských práv jsou ukázkou našeho kulturního úpadku, neboť poselství Ježíše nás učí, že máme milovat bližního svého. My jsme od lásky k bližním našim ustoupili k jakýmsi listinám, které deklarují něco, co je v rámci poselství Ježíše natolik samozřejmé, že se to ani nezmiňuje. Ústup od poselství Ježíše k deklaraci lidských práv je ukázkou obrovského civilizačního úpadku, a ne kulturní společenské vyspělosti. A mnoho dalšího…
Píšete, že „západní recepty na porážku Ruska nebudou fungovat“. Můžete to rozvést?
Říká se, že kde neprojde armáda, tam projde osel naložený zlatem. V ruské zemi již leží mnoho západních armád. Není důvod myslet si, že by to tentokrát skončilo jinak, kdyby to skutečně začalo. A osel naložený zlatem? Ten funguje jen tam, kde si sami sebe neváží.
Západní strategie na porážku Ruska nemohou fungovat, protože Západ Rusku nerozumí. Ústy Francise Fukuyami se Západ sám prohlásil za nejpokrokovější společnost na světě. Nemá důvod se učit – přece se nebude učit rozumět nějakým zaostalým primitivům!
Skončí to jako v pohádce: Západ neporazí ani Rusové, ani Číňané, ani nikdo jiný. Západ porazí pýcha.
Je možné, aby Západ a Rusko našly společnou řeč, nebo už je příliš pozdě?
V rámci dialogu není a nikdy nebylo možné, aby Rusko a Západ našly společnou řeč! Existuje slavný citát Rudyarda Kiplinga: „Východ je Východ a Západ je Západ, a nikdy se nesetkají, dokud se země a nebe nepostaví před velký Boží soud.“ Přeskočme diskuzi o tom, že Kipling sice věděl, co je to Západ, ale tomu, co je to Východ, zcela očividně nerozuměl.
Dialog Ruska se Západem nevede k nalezení společné řeči. V trialogu se ale Rusko se Západem setkat může! Dialog je diskuze dvou logicky vedoucí ke konfliktu. Trialog je diskuze tří umožňující nacházet a realizovat nová tvůrčí řešení. USA jako představitelé západní civilizace, Rusko jako představitel severní civilizace a Čína jako představitel východní civilizace se mohou potkat u kulatého stolu a vypracovat nová pravidla pro následující cyklus rozvoje lidské civilizace, do něhož v současné době pomalu vstupujeme.
Trialog nevede ke konfliktu a vyvažuje zájmy zúčastněných stran. Trialog na poli mezinárodních vztahů je novým, evolučním instrumentem, jenž přerodí stávající starý svět do nového systému vzájemných vztahů, kde u jednacího stolu najdou společnou řeč i ti nejzarputilejší historičtí rivalové.
Děkujeme za rozhovor!
