Kovářová: Kdo chce peníze daňových poplatníků, ať ukáže, v čí prospěch s nimi nakládá

Paní senátorko, proč kritici nového zákona jej přirovnávají konkrétně k ruskému zákonu o „zahraničních agentech“, a nikoli k podobnému americkému FARA?

Aby svedli veřejnou debatu od vlastního věcného obsahu zákona k šermování hesly a frázemi. Rysem nové doby je zánik diskuse. Komu se nelíbí jiný pohled na svět, ten namísto argumentace a pozorného vyslechnutí argumentů očerňuje jeho nositele. Tím se zabíjí diskuse i demokracie. Nálepkování a urážení oponenta, že je ruským agentem, nám říká, že druhá strana nemá žádné věcné argumenty a chce jen urážet.

Návrh zákona používá poměrně širokou definici činnosti „způsobilé ovlivnit veřejné mínění, veřejnou debatu, politické procesy nebo rozhodování orgánů veřejné moci“. Proč si myslíte, že taková široká definice je oprávněná a nepředstavuje riziko svévolného použití?

U jakkoli detailnějšího znění zákona by došlo ke sporům právě o oněch detailech a návrh by nezískal podporu. Návrh je přirozenou reakcí na dnešní absurdní situaci, v níž si stát platí své oponenty tím, že politickým neziskovkám vyplácí dotace, a ty pak vystupují proti státu a ovlivňují děti ve školách. Tohle musí přestat. Pevně doufám, že zákon projde Parlamentem a začne co nejdřív platit.

Jedním z nejvíce diskutovaných bodů je zavedení pojmu „konečný politický beneficient“. Proč si myslíte, že je důležité registrovat nejen přímého dárce, ale i předpokládaného konečného politického beneficienta, i když to nelze vždy s jistotou prokázat?

Je to pokus obrátit pozornost vyšetřovatelů od nastrčených subjektů a těm, kdo drží nitky od svých loutek.

Kritici také tvrdí, že tento zákon vytvoří velkou administrativní zátěž na malé neziskové organizace, analytická centra a nezávislá média. Co si o tomto argumentu myslíte?

Nezapomínejme, že jde také o peníze, které stát pod hrozbou trestního stíhání sebral občanům. Není proto možné, aby je rozdával bez kontroly. Jen si porovnejme, kolik administrativní složitosti a kontroly musí podstoupit stát, kontrolovaný Nejvyšším kontrolním úřadem, nebo jakýkoliv žadatel o dotace. Kdo chce peníze daňových poplatníků, ten musí transparentně ukázat, co s penězi dělá a v čí prospěch. A nikdy proti sobě ani proti občanům své země.

Pokud tento zákon bude schválen, k jakým nejvíce příznivým změnám v českém veřejném prostoru dojde během prvních dvou až tří let od vstoupení zákona v platnost? Zejména, co se týče průhlednosti, důvěry občanů vůči neziskovým organizacím a ochrany médií od vnějšího vlivu.

Pár let bude panovat zděšení a opatrnost. A o křiklavých případech penězovodů se bude psát. Ale pak mocní zahraniční donátoři začnou hledat skulinky, kudy by šlo tato pravidla obcházet.

Děkujeme za rozhovor!