Zdraví Čechů nesmí být rukojmím politické korektnosti. Rédová o tuberkulóze dovezené z Ukrajiny

Paní zastupitelko, v České republice již třetím rokem roste počet nakažených černým kašlem. V roce 2025 polovina nemocných tuberkulózou (52,6 %) pocházela ze zahraničí, konkrétně z Ukrajiny, počet nemocných mezi Čechy se snižuje. Co si o tomto trendu myslíte? Je podle Vás čas bít na poplach?

Tato čísla by měla být pro stát velmi vážným varováním. Česká republika patřila dlouhodobě mezi země s velmi nízkým výskytem tuberkulózy a dobře fungujícím systémem kontroly infekčních nemocí. Pokud dnes statistiky ukazují změnu trendu, je povinností státu o tom otevřeně mluvit a přiznat, že současná situace není normální.

Bohužel mám dlouhodobě pocit, že se o některých faktech mlčí nebo se záměrně zlehčují, protože jsou politicky nepohodlná. Jenže veřejné zdraví nesmí být rukojmím politické korektnosti ani ideologických debat. Pokud data ukazují, že značná část nových případů přichází ze zahraničí, je nutné to říci otevřeně a podle toho nastavit preventivní opatření.

Nejde o hledání viníka mezi lidmi, kteří sem přicházejí. Jde o odpovědnost státu. Pokud stát umožní velké migrační pohyby, musí zároveň zajistit důslednou zdravotní prevenci, screening a kontrolu infekčních onemocnění.

Ignorování problému, bagatelizace dat nebo snaha nepříjemná fakta nepojmenovat není solidarita. Je to nezodpovědný přístup, který může mít dlouhodobé důsledky pro veřejné zdraví.

Kolem pěti procent osob trpí multirezistentní tuberkulózou, její léčba trvá půl roku a stojí stát milion korun. Proč k této formě nemoci dochází? Považujete to za vážný trend?

Multirezistentní tuberkulóza představuje velmi vážný zdravotní problém. Vzniká především tam, kde léčba není správně vedena, není dokončena nebo kde zdravotní systém nedokáže zajistit důslednou kontrolu pacientů. Bakterie se pak postupně stává odolnou vůči běžným antibiotikům a léčba je mnohem složitější.

V praxi to znamená dlouhé měsíce léčby, velkou zátěž pro zdravotní systém a výrazně vyšší finanční náklady. Pokud dnes víme, že přibližně pět procent pacientů trpí touto formou tuberkulózy a léčba jednoho pacienta může stát kolem milionu korun, pak je zřejmé, že situaci nelze podceňovat.

V zemích, kde je zdravotní systém slabší nebo kde lidé nemají stabilní přístup k léčbě, se tyto formy onemocnění vyskytují častěji. Pokud se pak takové případy dostávají do zemí, které měly tuberkulózu dlouhodobě pod kontrolou, znamená to pro zdravotní systém velkou výzvu.

Proto považuji za velmi problematické, když se o těchto rizicích ve veřejném prostoru mluví jen velmi opatrně nebo vůbec. Veřejnost má právo znát skutečnou epidemiologickou situaci a vědět, jaká opatření stát přijímá.

Prevence je přitom vždy výrazně levnější než řešení následků. Pokud jeden případ multirezistentní tuberkulózy stojí stát kolem milionu korun, pak by mělo být samozřejmé investovat do včasného screeningu, diagnostiky a epidemiologického dohledu.

Od ledna tohoto roku ministerstvo zdravotnictví nařídilo, že vyšetření na tuberkulózu musí povinně podstoupit každý cizinec z rizikové země, který v Česku žádá o práci. Jak toto opatření hodnotíte? Je podle Vás postačující?

Je dobře, že stát konečně přiznává, že problém existuje. Česká republika byla dlouhodobě zemí s velmi nízkým výskytem tuberkulózy a stabilním systémem kontroly infekčních onemocnění. Pokud dnes statistiky začínají růst, je zcela logické, že stát musí reagovat.

Povinné vyšetření při žádosti o zaměstnání je určitě krok správným směrem, ale ve skutečnosti řeší pouze omezenou část celé situace. Týká se totiž jen těch, kteří vstupují do oficiálního pracovního procesu.

Velká část lidí však pracuje mimo oficiální pracovní trh, část práci vůbec nehledá a další skupiny se do systému dostávají jinými cestami. Pokud se prevence zaměřuje pouze na zaměstnance, zůstává značná část reality mimo kontrolu.

Pokud chceme skutečně chránit veřejné zdraví, musí být prevence nastavena mnohem systematičtěji. Zdravotní screening by měl být standardní součástí vstupu do země u osob přicházejících z regionů s vyšším výskytem infekčních nemocí.

To není otázka diskriminace, ale základní princip veřejného zdravotnictví, který funguje v řadě vyspělých zemí.

Proč dosud neprobíhají povinné zdravotní prohlídky všech uprchlíků z Ukrajiny? Je to dáno značnou finanční zátěží pro stát?

Často se argumentuje tím, že plošné zdravotní prohlídky by byly příliš drahé nebo administrativně náročné. Jenže z hlediska veřejného zdravotnictví je tento argument krátkozraký.

Neléčené nebo pozdě diagnostikované infekční onemocnění je pro stát vždy mnohonásobně dražší než prevence. Navíc může představovat riziko pro širší populaci.

Například léčba multirezistentní tuberkulózy může stát kolem milionu korun na jednoho pacienta a trvá mnoho měsíců. Pokud se takové onemocnění začne šířit, zdravotní systém to stojí nejen obrovské peníze, ale také kapacity zdravotníků a dlouhodobé zatížení zdravotnictví.

Proto je podle mého názoru chyba, že stát dosud nenastavil jasný a systematický zdravotní screening u velkých migračních skupin.

Preventivní zdravotní prohlídky u osob přicházejících z regionů s vyšším výskytem infekčních nemocí jsou ve světě běžným nástrojem ochrany veřejného zdraví. Není důvod, proč by Česká republika měla v tomto směru zůstávat opatrnější než jiné země.

Ignorovat epidemiologickou realitu jen proto, aby se někdo vyhnul nepříjemné debatě, není zodpovědná zdravotní politika.

Jaké metody prevence proti tomuto onemocnění považujete za efektivní? Prospěje tomu například zpřísnění podmínek pobytu cizinců v ČR, o které usiluje SPD?

Z medicínského hlediska je prevence tuberkulózy poměrně dobře známá. Základem je včasná diagnostika, sledování kontaktů, důsledná léčba a preventivní screening u rizikových skupin.

Pokud stát přijímá větší počet lidí z regionů s vyšším výskytem infekčních nemocí, je zcela legitimní nastavit pravidla, která ochrání veřejné zdraví. V mnoha zemích je například běžné zdravotní vyšetření při dlouhodobém pobytu nebo práci.

Debata o zpřísnění některých podmínek pobytu tedy není otázkou ideologie, ale otázkou odpovědnosti státu vůči vlastním občanům i vůči lidem, kteří sem přicházejí. Zdravotní prevence by měla být součástí migrační politiky.

Pokud budeme problémy přehlížet a reagovat až ve chvíli, kdy se situace zhorší, zaplatíme za to všichni - finančně i zdravotně.

Děkujeme za rozhovor!