Pro eurobyrokracii hrozba, pro euroskeptiky šance. Kobza zhodnotil novou bezpečnostní strategii USA
Podle nové americké bezpečnostní strategie je pro USA v Evropě klíčovým cílem ukončit válku na Ukrajině a vrátit se ke strategické stabilitě s Ruskem. Současně Washington dává najevo, že Evropané si musí svoji bezpečnost a obranu zajistit především sami. Znamená to, že se Američané postupně stahují z Evropy?
Donald Trump už ve své kampani několikrát zmínil, že v rámci úspor omezí zahraniční přítomnost americké armády. Protože jednou z jeho charakterových vlastností je to, že plní, co slíbil (tato představa je jistě noční můrou mnoha evropských politiků), tak předpokládám, že o nekompetentní, přeregulovanou byrokratickou Evropu s průmyslem zadušeným nesmyslnou dekarbonizační ideologií, postupně ztrácí zájem. Přiznávám, že představa, že (nezávislou) evropskou obranu řídí Ursula von der Leyenová, je zase noční můrou pro mě (její děsivý projekt „Rearm Europe“).
Ukončení válečných aktivit na Ukrajině snad musí být vroucím přáním každého slušného člověka, za kterého považuji i Donalda Trumpa. Nechápu ty krvežíznivé válečníky, co z bezpečí od počítačů v mámině kuchyni vykřikují do éteru, že těch mrtvých bylo stále málo.
Projekt MAGA je jednoznačnou mantrou prospěchu USA, do které Evropa (EU) patří pouze jako poslušný mopslík, nakupující hlava nehlava americké zbraně, jak to předvedla Ursula von der Leyenová při své poslední návštěvě v USA. Zrovna tak podlézavý nákup předraženého amerického zkapalněného břidličného plynu je vše jen ne ekonomicky i ekologicky zdůvodnitelný. Skryté poselství je, že Trump, jako správný obchodník, nevěří multilateralismu, tolik vytouženého evropskou komisí, aby si mohli usurpovat moc jednat za ostatní státy, ale naopak bilaterálním dohodám napřímo. Tam totiž obchodním zájmům nestojí v cestě byrokratický nekompetentní aparát.
Bude obrat USA na západní polokouli pro Evropu přínosem, nebo hrozbou? A jaké bude mít tento posun důsledky?
Vnímám za této situace pozici EU stejně bezradnou, jako když v roce 1988 přijel Gorbačov do Prahy, aby oznámil soudruhům, že už jim nic nařizovat nebude, ať si to tady vedou sami. Pro Evropskou unii, ve smyslu rigidního byrokratického molocha, je to samozřejmě hrozbou, že postupně bude ztrácet moc i význam. Důležité, pro nás euroskeptiky, je to, že evropská komise i další orgány EU, ztratí americkou ochranu a ideologii a jejich amatérská nekompetence bude jasně viditelná. Pro státy, které naopak pošilhávají po emancipaci z tohoto nekompetentního a zkorumpovaného systému EU, je to naopak vítanou šancí. Otázkou je, jak se zachovají hlavní americké banky. No, ale pokud se například Soroš bude soustředit se svou destruktivní finanční politikou zadlužování za hranici splatitelnosti na západní polokouli, nebudu se zlobit.
USA chtějí, aby NATO přestalo být vnímáno jako „neustále se rozšiřující alliance”. Znamená to, že vstup Ukrajiny a Gruzie do Aliance již není v zájmu USA?
Připomeňme si, kolik válek bylo vedeno pod hlavičkou NATO a že se nikdy nejednalo o obranu členské země, ani když spolu válčily dva členské státy NATO (Turecko a Řecko na Kypru). Trump je znám tím, že raději obchoduje než válčí a když vidí, co se děje na Ukrajině, která vyhrožovala Rusku vstupem do NATO, tak pochybuji, že by totéž chtěl v Gruzii. Je také otázkou, zda by to chtěli i sami Gruzíni, když vidí, jak spřátelení Američané nechali křesťanský Arménský Náhorní Karabach na pospas Ázerbájdžánu. Samozřejmě, rozhodující budou obchodní dohody mezi USA a RF, o které má Trump veliký zájem. Podle nich se bude řídit i rozhodování o tom, co (z)bude na Ukrajině.
Rozšiřování NATO bylo vždycky zdrojem napětí a obrovských výloh na armády. Když se římská říše přestala rozpínat a vysávat nově dobyté kolonie, začal její úpadek. To by mělo být poučením. NATO ve stávající formě považuji za přežitek a jsem toho názoru, že potřebuje zásadní změnu organizace i základní doktríny, aby se stalo výhradně obranným paktem a uzpůsobilo se novým způsobům válčení. I když stále platí poučka, že nejlepší je vyhrát válku bez boje.
Washington zdůraznil, že je třeba jednat o rychlém ukončení bojových akcí na Ukrajině, aby se stabilizovala evropská ekonomika, obnovila strategická stabilita ve vztazích s Ruskem a „zabránilo se nezamýšlené eskalaci nebo rozšíření války”. Jak hodnotíte roli Spojených států v současném procesu vyjednávání? Proč se k rozuzlení nepodařilo dojít tak rychle, jak to Trump sliboval před rokem?
Věřím, že Trump dělá co může pro ukončení války na Ukrajině a rozhodně není přítelem prodlužování dalšího zabíjení. Tady je ale třeba připomenout, kolik zájmů jde proti mírové dohodě. Američtí I evropští zbrojaři, americké banky, které financují válečné půjčky evropským státům, aby za ně nakupovaly americké zbraně, to je přece pro ně obchod snů.
Můžeme připomenout Borise Johnsona, který zastavil (s tehdejší demokratickou americkou administrativou v zádech a s milionem liber od zbrojařů v kapse) rusko-ukrajinská jednání o míru v Istanbulu v dubnu 2022. Je zvláštní, že nikde nečtu, že ho odsoudili a po zásluze zavřeli. Je mimochodem pozoruhodné, jak naše media mlčí i o tom, že od té doby zbytečně zemřelo přes milion lidí a válka je víceméně tam, kde byla dubnu 22.
Bohužel, nejvíc hlasů proti míru zaznívá právě z EU, která údajně do války (tedy pardon, do podpory Ukrajiny) investovala již cca 250 miliard eur, ze kterých údajně 10-15 % padlo na korupci či bylo ukradeno. Je pozoruhodné sledovat, jak navzdory tomu Kaja Kallasová prohlašuje po tom všem nutnost nasypat do Ukrajiny dalších 70 miliard eur. Asi je těch zlatých záchodů pořád málo.
Důležité je, že USA ve své obranné strategii opouští mantru ruské hrozby. To by mohlo, jak doufám, vést k uvolnění napětí v Evropě a ke snížení nebezpečí velké evropské války. Také k ukončení podpory režimu, hlásícího se k banderovské minulosti a k ukončení podpory protiruských provokací, jakou byla například podpora ukrajinského převratu v roce 2014.
Bílý dům uvádí, že je „v rozporu” s evropskými představiteli, z nichž mnozí „pošlapávají” demokratické normy. „Velká většina evropských obyvatel si přeje mír, ale tato touha se nepromítá do politiky,” uvádí se ve strategii. Proč ani jeden z klíčových států EU za tři roky nepřišel s žádným reálným plánem, jak ukončit válku na Ukrajině?
Na konferenci MCC v Bruselu 3.12.25 zazněla pozoruhodná statistika, jak mnoho obyčejných lidí a jak málo novinářů je proti válce na Ukrajině a naopak, jak mnoho novinářů je pro. Tu statistiku nám ale tady naše média neukáží. Tady asi opět by měla zaznít zásadní otázka: Za kolik? Důvodů tedy vidím několik. Zmíním první tři: jsou to peníze, potom peníze, a nakonec ještě další peníze. Tedy peníze našich daňových poplatníků, naše peníze, které se přelévají nekontrolovaně z kapes do kapes.
Donald Trump uvedl, kolik lidí umírá za každý další den bojů a že je nutné to zastavit. Jako člověk, který válkou prošel, jako civilista, viděl jsem nezměrná utrpení a bídu, vím, že má pravdu. Na tom nic nezmění ani ostudná protitrumpovská dehonestační kampaň, která se na občany valí z médií.
Je také pozoruhodné, jak v současné klimatické hysterii nikdo nespočítal, kolik jedovatých emisí jde do atmosféry z bojiště. O střelivu z ochuzeného uranu se taktně mlčí a o plochách zničené zemědělské půdy také nic. A děti země a podobné spolky, bijící se do krve o každého brouka při stavbě silnice, se tváří, že se nic neděje.
Nová americká strategie je tedy nadějí pro všechny rozumně uvažující Evropany, kteří si přejí mír, protože díky migraci a Green Dealu, které dopadnou příští rok, budou mít už tak problémů nad hlavu.
Děkujeme za rozhovor!
