Místrovský politický tah a symbolické načasování. Kobza zhodnotil návrh Putina
Prezident Putin navrhl Kyjevu obnovit přímé jednání bez jakýchkoli předběžných podmínek 15. května v Istanbulu. Jak tento krok hodnotíte?
Jako mistrovský politický, diplomatický, strategický i symbolický tah. Tím, že prezident Putin nabídl přímé jednání jako první, získává enormní politickou výhodu – a to ať už se jednání nakonec uskuteční, nebo ne. On byl před okolním světem ten, který vyzval ke konkrétnímu jednání o míru jako první.
Symboliku spatřuji i v tom, že zhruba přesně před třemi lety tu byla první istanbulská jednání o ukončení konfliktu, jejichž zdárný a úspěšný vývoj a výsledek zhatil Západ, konkrétně tandem Joe Biden-Boris Johnson. Důsledkem tohoto jejich tlaku na Ukrajince jsou stovky tisíc zbytečně mrtvých na obou stranách konfliktu.
Co si myslíte o reakci Zelenského na tuto nabídku? Dostaví se zástupci Ukrajiny na jednání do Istanbulu?
Putin jej svým šachovým tahem dostal do pozice, kdy v podstatě neměl jinou možnost, než nabídku na jednání přijmout. Pokud by tak neučinil, zcela jistě by ztratil jakoukoli podporu Donalda Trumpa a USA, která je pro Ukrajinu naprosto klíčová, chce-li (vůbec) konflikt zastavit a zachránit alespoň něco.
Jak vnímáte reakci Fialovy vlády a dalších západních států? Proč podle vás nemají zájem o přímá jednání?
Protože přímá jednání pod dohledem a s garancí Trumpovy administrativy mohou dopadnout dobře, tedy ukončením konfliktu a nesmyslného zabíjení. Naproti tomu tzv. koalice ochotných (která je až na pár výjimek složená ze zemí, jejichž vlády za druhé světové války kolaborovaly s Hitlerem a jejichž vojáci bojovali po boku Wehrmachtu na východní frontě, mnohé s vlastními divizemi SS) si přeje prodlužování konfliktu, protože to by jim umožnilo jednak překrýt vlastní neschopnost vládnout doma, a zároveň to vytváří nejenom obrovský prostor pro korupci na pozadí zbrojařských kšeftů a pro utahování šroubů v EU směrem k její tužší federalizaci, ale i cestu k velkorysým provizím a uzurpaci dalších mocenských kompetencí na úkor členských států.
Nikdy ale nezapomínejme také na to, že to byl tzv. evropský Západ, který už dvakrát věrolomně přispěl ke krachu dohod uzavřených na Ukrajině.
Poprvé to bylo v roce 2014, kdy byla mezi Ukrajinou, Ruskem, EU, Německem a Francií uzavřená dohoda o vyřešení majdanovské krize, kdy měly během jednoho roku proběhnout parlamentní i prezidentské volby a do té doby měl být zachován status quo včetně setrvání prezidenta Janukovyče ve funkci.
Ovšem během pár hodin po podpisu této dohody vtrhli západoukrajinští banderovští povstalci do parlamentu, který ovládli, zbavili východoukrajinské poslance mandátů a prezident Janukovyč byl rád, že si útěkem do Ruska zachránil holý život.
Druhým příkladem západoevropské zrady jsou Minské dohody I a II, které měly nastolit modus vivendi mezi centrální kyjevskou vládou a východními oblastmi obývanými převážně Rusy. Přičemž Západ (Merkelová i Hollande to po letech přiznali i veřejně) neměl ani minutu zájem tyto dohody dodržovat a vymáhat, ale naopak podněcoval kyjevský režim k jejich porušování a masivně jej vyzbrojoval s cílem vyvolat velký vojenský konflikt s Ruskem.
Bude americký prezident Donald Trump dále tlačit Kyjev, aby se posadil za jednací stůl?
Už asi ne. Prezident Trump, i vyjednavači Kellog a Witkoff, udělali za pár týdnů obrovský kus práce, když tlakem na obě strany připravili půdu pro reálná mírová jednání. Pokud Zelenskyj nyní jednat odmítne, předpokládám, že jej Trump hodí přes palubu a podpoří jiného vládce Ukrajiny.
Děkujeme za rozhovor.
