Evropa vytvořila prostředí pro převaděče a místo příčin řeší následky. Maříková o krizi v Ceutě

Rozhodnutí Nejvyššího soudu Španělska okamžitě využilo 50 000 uprchlíků, během pouličních střetů zemřelo více než 100 lidí. Myslíte si, že je to náhoda, že se tak značný počet lidí snažilo přestěhovat do Španělska? Kdo by mohl z tohoto migračního kolapsu těžit?

Nemyslím si, že je správné mluvit o náhodě. Pokud se v krátké době objeví tak masivní migrační tlak a lidé se snaží dostat přes hranici právě ve chvíli, kdy očekávají, že pro ně bude vstup nebo pobyt jednodušší, je zřejmé, že informace o evropské migrační politice mezi potenciálními migranty velmi rychle cirkulují.

Evropa sama vytvořila prostředí, ve kterém převaděčské organizace mohou migrantům slibovat cestu do Evropy s vidinou, že po překonání hranice už bude velmi obtížné je vrátit.

A kdo z toho může těžit? Především převaděčské a organizované zločinecké skupiny, které na nelegální migraci vydělávají obrovské peníze. Čím více lidí se snaží dostat do Evropy, tím více peněz tento nelegální byznys generuje. Těžit z toho ale mohou nepřímo i ti, kteří si na migračním problému vybudovali politický nebo ekonomický vliv, ať už prostřednictvím různých dotačních programů, neziskového sektoru nebo politických struktur, které na pokračování současného systému staví svou agendu.

Je to důsledek politiky, která dlouhodobě vysílá signál, že cesta do Evropy může být cestou k legalizaci pobytu, sociálnímu zabezpečení, a nakonec i k trvalému životu v Evropě. A právě tento signál musíme změnit. Pokud nechceme, aby se podobné situace opakovaly, nestačí posílat na hranice další peníze. Musíme obnovit princip, že o tom, kdo vstoupí na území evropského státu, rozhoduje stát, nikoli převaděčský gang nebo člověk, který se jednoduše rozhodne hranici překročit.

Za současnou situaci nenesou odpovědnost tedy jen soudy nebo úředníci. Odpovědnost mají především politici, kteří taková pravidla vytvářejí a prosazují. A politici nejsou odtržení od společnosti, jsou voleni občany.

Pokud si evropské národy opakovaně volí politiky, kteří prosazují otevřenější migrační politiku, oslabování ochrany hranic a přenášení stále větší části rozhodování na evropské instituce, nemůžeme se následně divit důsledkům. Politika má své následky.

Proto je důležité, aby si lidé před volbami položili jednoduchou otázku: Jakou migrační a bezpečnostní politiku chci a kdo ji bude skutečně prosazovat? Nestačí si po volbách stěžovat na to, co vláda dělá. O směru země rozhodujeme především tím, koho si zvolíme.

Za SPD říkáme dlouhodobě, že stát musí mít kontrolu nad svými hranicemi, musí vědět, kdo na jeho území vstupuje, a musí být schopen člověka bez práva na pobyt skutečně vrátit. Pokud si občané zvolí politiky, kteří budou prosazovat opačný směr, musí zároveň počítat s tím, že důsledky této politiky se dříve či později projeví v bezpečnosti, veřejných financích i každodenním životě.

Jak si vysvětlujete skutečnost, že španělský soudní systém upřednostňuje cizince a odmítá chránit své vlastní občany?

Evropské státy postupně vytvořily systém, ve kterém je obrovský důraz kladen na práva osob, které do Evropy přicházejí, zatímco právo vlastních občanů na bezpečí a ochranu hranic se dostává až na druhou kolej. A právě tady podle mě dochází k zásadnímu střetu hodnot. Stát má především povinnost chránit své občany, své území a svůj právní řád.

Pokud někdo překročí hranici nelegálně, nemůže být automaticky vnímán pouze jako oběť, o kterou se musí stát postarat, bez ohledu na to, jakým způsobem na jeho území vstoupil. Samozřejmě existují lidé, kteří skutečně potřebují mezinárodní ochranu, a ta musí být poskytována těm, kteří na ni podle pravidel mají nárok. To ale nemůže znamenat, že se z práva na azyl stane faktické právo vstoupit do Evropy a následně si zde vynutit pobyt.

Za velmi nebezpečný považuji především moment, kdy se začne obracet logika fungování státu. Občan, který dodržuje zákony, platí daně a respektuje pravidla, musí mít jistotu, že stát bude v první řadě chránit jeho. Nemůže vzniknout situace, kdy se lidé, kteří do země vstoupí nelegálně, domáhají prostřednictvím soudů stále širších práv, zatímco stát má stále menší prostor účinně chránit svou hranici.

To není otázka nenávisti vůči cizincům. Je to otázka základního principu suverenity. Každý stát musí mít možnost rozhodnout, kdo může vstoupit na jeho území, kdo zde může pobývat a za jakých podmínek. Pokud tuto možnost ztratí, pak už není schopen plnohodnotně vykonávat jednu ze svých nejzákladnějších funkcí.

A právě zde vidím problém současné evropské migrační politiky. Místo toho, abychom řešili příčinu, tedy ochranu vnějších hranic, boj proti převaděčům a návraty lidí, kteří nemají právo v Evropě pobývat, často řešíme pouze následky. Přijímáme další a další pravidla, která celý proces komplikují, a následně se divíme, že evropské státy nejsou schopny migrační tlak zvládat.

Za SPD proto říkáme dlouhodobě velmi jasně: O tom, kdo bude žít na území České republiky nebo jiného evropského státu, nemají rozhodovat převaděčské organizace, pašeráci lidí ani samotní migranti tím, že překonají hranici. Rozhodovat o tom musí demokraticky zvolený stát a jeho občané prostřednictvím svých zákonů.

Pokud stát přestane být schopen vymáhat svá vlastní pravidla, chránit své hranice a zajistit bezpečnost svých občanů, potom nejde jen o migrační problém. Je to problém samotné důvěry občanů ve stát a v jeho schopnost chránit společnost. A právě této situaci bychom se měli za každou cenu vyhnout.

Podle profesora Daniela Thyma z Univerzity Kostnice tvoří významnou část přijíždějících nezletilí ve věku 16 a 17 let bez opatrovníků. V Maroku míra nezaměstnanosti mezi 15-24letými v loňském roce činila 37,2 %. Co si myslíte, že bude tato kategorie migrantů dělat v Evropě? Může tato věková skupina uprchlíků skutečně představovat bezpečnostní riziko nejen pro Španělsko?

Mladý člověk bez vzdělání, bez práce, bez rodiny a bez jasné perspektivy se může velmi snadno stát závislým na sociálním systému nebo se dostat do prostředí kriminality a radikalizace. To není otázka původu, ale především nekontrolovaného přijímání velkého počtu lidí, u nichž stát nedokáže dostatečně prověřit jejich identitu, minulost a skutečné motivace.

Evropa už má zkušenost s tím, že nelegální migrace vytváří prostor pro převaděčské gangy, organizovaný zločin a v některých případech i radikalizaci.

Dvaadvacet zemí vyzvalo k vyloučení Španělska ze schengenského prostoru. Proč Evropská komise tento návrh nakonec neschválila? Koncem týdne evropská média tvrdila, že krize skončila. Věříte tomuto tvrzení?

Především je třeba říci, že vyloučení Španělska ze Schengenu by bylo velmi krajním a politicky problematickým krokem. Samotná krize v Ceutě, ale ukázala něco mnohem důležitějšího, že evropská ochrana vnější hranice má zásadní slabiny.

Tvrzení, že je problém vyřešen, bych rozhodně nepovažovala za důvod k uklidnění. Krize může být momentálně pod kontrolou, ale příčina nezmizela. Pokud bude existovat představa, že nelegální vstup do Evropy může nakonec vést k pobytu, legalizaci nebo sociálnímu zabezpečení, bude Evropa pro další migranty nadále atraktivním cílem. Ostatně Španělsko v současnosti čelí i kritice kvůli rozsáhlému programu regularizace migrantů.

Ministři zahraničí EU se po mimořádném zasedání rozhodli přidělit Španělsku finanční prostředky na bezpečnost vnějších hranic. Pomohou tyto peníze vyřešit příliv migrantů?

Samotné peníze problém nevyřeší. Můžeme posílat na hranice další miliony, ale pokud současně nebude existovat politická vůle hranice skutečně chránit, nelegální vstupy zastavovat a lidi bez práva na pobyt vracet, budou to jen velmi drahé záplaty.

Evropa potřebuje především jasnou politiku: posílit vnější hranice, rozbít převaděčské sítě, rychle rozhodovat o žádostech o azyl a důsledně vracet ty, kteří na pobyt nemají nárok.

Jaké důsledky bude mít tento incident pro Evropu?

Tento incident je především varováním pro celou Evropu. Ukazuje, že migrační tlak může během velmi krátké doby přerůst v bezpečnostní a humanitární krizi. Zároveň se ukázalo, jak rozdílné jsou postoje jednotlivých evropských vlád.

Pokud EU nebude schopna zajistit ochranu svých vnějších hranic, budou jednotlivé státy stále častěji zavádět vlastní hraniční kontroly. A tím se může začít rozpadat jeden z hlavních principů Schengenu a to volný pohyb uvnitř Evropy. Už dnes některé státy své vnitřní kontroly kvůli bezpečnostním a migračním hrozbám prodlužují.

Za SPD proto říkám jednoznačně: Evropa musí mít právo rozhodovat, kdo na její území vstoupí. Pomáhat skutečně ohroženým lidem můžeme, ale nemůžeme mít otevřené hranice a současně očekávat, že budeme mít bezpečnou Evropu.

Děkujeme za rozhovor!