Celá kauza je neuvěřitelným selháním české diplomacie. Vitásková hodnotí soudní spor kolem Dukovan

Evropská komise žádá Česko o odložení podepsání smlouvy o stavbě dvou nových jaderných bloků v elektrárně Dukovany kvůli údajným zahraničním subvencím korejské společnosti KHNP. Podle místopředsedy EK hrozí narušení vnitřního trhu. Jak tento zásah Bruselu do vnitřní energetické bezpečnosti Česka vnímáte?

Vnímám to stejně jako celou řadu zásahů ze strany Bruselu do všech oblastí národních zájmů jednotlivých zemí EU. A energetika je obzvláště citlivá oblast, protože má zásadní dopad nejen na energetickou bezpečnost, ale rovněž na hospodářství, ekonomické prosperity dané země, životní úroveň občanů zde žijících. Prostě v Bruselu rozhoduje někdo bez zodpovědnosti, co se následně v dané zemi bude dít. V mnoha oblastech je „Brusel“ škodná pro občany jednotlivých zemí EU.

Přísloví „z cizího krev neteče“, potvrzuje skutečnost, že kdyby byli ti, kteří špatně rozhodují „údajně ve veřejném zájmu“, osobně odpovědní a škody museli hradit, nebo byli za tyto škody stíháni, tak by celá situace vypadala v mnoha směrech úplně jinak. Jako příklad uvádím Green Deal, nebo z jiného soudku povinný nákup očkovacích látek proti covidu-19 za miliardy euro. Nakonec se část očkovacích látek musela zlikvidovat. I tento „husarský kousek“ v neprospěch občanů způsobil nedozírné škody, opět bez odpovědnosti.

Celou tuto situaci dopustily vlády České republiky.

Krajský soud v Brně předběžným opatřením zablokoval podepsání finální dohody k Dukovanům. Rozhodl tak na návrh EDF, která prohrála tendr na dostavbu bloků Dukovan. Co si o kroku EDF myslíte? O co jde francouzské společnosti v tomto tendru?

Neznám důvody ze strany EDF, pouze to, co je zveřejněno v médiích. Pokud skutečně byly nakonec změněny podmínky při podpisu smlouvy, než se kterými se soutěžilo v tendru, tak je to velmi vážná věc. Do jisté míry to může být ze strany EDF vnímáno jako nekalá praktika, porušení pravidel, a celá řada závažných provinění. A pak se jim nedivím. Zúčastnit se takového tendru stojí uchazeče nemalé finanční prostředky. Pokud jsou následně zjištěny podivné praktiky, zákulisní hry, či dokonce podvody, tak mu nezbývá nic jiného, než se obrátit na soud a chránit tak své akcionáře před škodami, které mu mohly vzniknout. Ačkoliv mám velmi neblahé zkušenosti s českou justicí, přesto věřme, že nyní konala v souladu se zákony a chrání tak nejen uchazeče tendru, ale i veřejný zájem. Anebo je to opačně? Celá kauza je neuvěřitelným selháním české diplomacie.

Řešila Česká republika podobné spory o dostavbě jaderné elektrárny dříve? Proč podle Vás k tomu nyní dochází?

Kolem dostavby jaderných bloků je celá řada sporů, pokud mezinárodní „ostudu“ nazveme sporem. Tím mám na mysli, že vyhlásíme tendr, v průběhu měníme podmínky, vyřazujeme z politických důvodů uchazeče, rušíme a znovu vyhlašujeme tendr. Nakonec skončíme u soudu, protože chceme údajně podepsat smlouvu, která je v rozporu s podmínkami soutěže.

Je nutné si uvědomit, že taková soutěž, její příprava a průběh stojí milióny, lépe řečeno možná i miliardy. Je sledována napříč světem. Na obou stranách doprovází průběh soutěže celá řada špičkových odborníků, poradců, bankéřů. Neúspěšný účastník tendru musí bedlivě sledovat, proč neuspěl. Jsou to peníze akcionářů, které přišly vniveč. A on se bude muset zpovídat.

Vyřazení konkurence ze soutěže z politických důvodů přispělo k možnosti růstu ceny za dostavbu. Ale co, jak jsem již výše sdělila, „z cizího krev neteče“, daňový poplatník má neomezené možnosti. Miliarda sem, miliarda tam…

Podle ekonoma Lukáše Kovandy Jižní Korea nedodržuje slib o většinové účasti českého průmyslu na dostavbě. Místo původních 60 % na projektu se Česko nyní má podílet pouze 20 %. Jak tuto změnu vnímáte?

Vnímám to jako reálné možnosti dodávek od českých firem. Jižní Korea vyhodnotila, jaké skutečné možnosti české firmy mají a že je to těch 20 %. Jsem velmi překvapena, že by české firmy mohly realizovat část dodávky (60 %), jak je uvedeno v projektu. To snad mohlo být někdy před dvaceti léty. Nikoliv nyní, kdy značná část z nich se dlouhodobě nepodílí na výstavbě jaderných bloků v jiných zemích, jak tomu bylo dříve. To má pochopitelně i dopad na zaměstnance – odborníky v této profesi a jejich nedostatek.

Pokud ovšem byla součástí tendru podmínka 60 % účasti českého průmyslu na dostavbě, pokud tato podmínka byla vůbec reálná, tak je to porušení nikoli slibu, ale podmínek tendru. A nelze smlouvu uzavřít za tak zásadní změny s dopadem na český průmysl.

Může odložení podpisu smlouvy o výstavbě nových bloků Dukovan o několik měsíců vyvolat finanční škody?

Otázka je zavádějící. Škody vznikají každým dnem, kdy se nedodrží harmonogram nejen smluv, ale i výstavby. Na dodávky jsou vázáni subdodavatelé, termíny. Každé prodloužení v kterékoli etapě může stát miliardy korun. Ale co, „z cizího krev neteče“…

Děkujeme za rozhovor.