Akce Ankara byla zbytečná. Nejvíce na to doplatila ČR, říká Hamplová ke stížnosti prezidenta

Paní senátorko, co si obecně myslíte o soudních jednáních ve věci rozsahu ústavních pravomocí?

Spory tohoto typu naši zemi velmi vysilují, a bohužel o to podle mého názoru hlavně jde. Vyčerpat současnou vládu, jejíž volební vítězství se z mnoha důvodů velmi nehodí skupinám lidí kolem Petra Pavla, a takto jí chtějí komplikovat život, tedy především odvádět od standardní práce. Třeba i za cenu podobných, naopak zcela nestandardních, uměle vytvářených sporů. Ostatně ze stejných důvodů teď patrně budou, rovněž prostřednictvím prezidenta, často vetovat nově přijaté zákony. Je to ale velmi bezohledné jednání hlavně vůči nám všem, kteří v této zemi žijeme. Připomínám, že něco podobného se tady děje v podobném rozsahu poprvé. A je to velmi smutné. Nám to ničí atmosféru k žití.

Jak vnímáte postup ÚS a nařízení předběžného opatření vládě o účasti prezidenta Petra Pavla na summitu NATO?

Podle mého názoru se Ústavní soud především unáhlil. S něčím podobným není u nás jednak zkušenost, protože nikdo nikdy touto cestou nepostupoval, jednak nelze podobné řešení označit za tak obvyklé, aby bylo možné rozhodovat v řádu hodin. Na tom se shoduje řada kolegů právníků vážených jmen, dokonce spoluautorů Ústavy – totiž že předběžné opatření tohoto typu nemělo být vůbec vydáno, a že kompetenční žaloba není ve své podstatě obsahově kompetenční žalobou. Ústavní soud totiž není aktivně legitimován ukládat vládě úkoly, a to žádnou právní cestou – určení pravomocí je totiž něco zcela jiného. Vláda není v tomto smyslu ani samostatný právní subjekt... Žádné akutní nebezpečí nehrozilo, tedy předběžné opatření bylo právně zcela nadbytečné. V tomto smyslu se plně ztotožňuji s odlišným právním názorem dvou ústavních soudců, kteří si ho nechali zaprotokolovat. Velmi si vážím jejich právně zásadového postoje.

Co považujete za nejvíce problematické v celé kauze kompetenční žaloby prezidenta proti vládě?

Ve své podstatě asi všechno. Na prvním místě mám samozřejmě velmi závažné právní výhrady, které vůbec zpochybňují, cože to vlastně bylo k tomu Ústavnímu soudu sepsáno, kým a proč. Dále pak očividně velmi problematicky úzké propojení s politikou, k tomu související časové otazníky, které spekulují o připravenosti předem, a tak dále a tak dále. Poškozuje to víru ve spravedlnost. Pozice umanutého dítěte v osobě Petra Pavla, která inspirovala k tvorbě desítek anekdot, a místo v druhé řadě v Ankaře za premiérem, mu vůbec nesvědčily, a hlavně to odnášela Česká republika. Na mezinárodním poli by naši zástupci měli dokázat táhnout za jeden provaz, a nejen zde to Petr Pavel neuměl – jeho ego přesahuje realitu a jeho politická naivita se projevuje jako nezměřitelná. Slepě se nechává vést, a podle toho to pak dopadá. Akce Ankara byla hlavně zcela zbytečná, pokud nebyla cílem ona sama.

Navzdory nesouhlasu s postupem ÚS v této kauze vláda opakovaně uváděla, že rozhodnutí soudu respektovala a respektovat bude. O čem to vypovídá?

Vláda udělala jediné rozumné, co mohla. Zachovala klid a rozvahu, ač to jistě nebylo jednoduché. Pokud totiž bylo cílem vyvolat v naší zemi konflikt a protesty v ulicích, protože si Petr Pavel nevyvzdoroval Ankaru a „vláda mu ubližuje“, nepovedlo se. Vláda totiž „vzala prezidenta sebou“, když si on nedal říct. Vypovídá to tedy o tom, že si vláda uvědomuje, co je tím důležitým, o čem nemá smysl donekonečna diskutovat, a že to podstatné je neskákat, jak někdo píská. To je celé. A co Petr Pavel získal? Nic… Víte, čím by u mnoha lidí Petr Pavel naopak získal? Kdyby na vládu nepodával žalobu, ale před odletem na jednání do Ankary popřál premiérovi úspěch. Ale pro něj byla důležitější ta druhá řada a soudní spor. To je zkrátka věc osobní volby a priorit.

Prezident Pavel nedávno prohlásil, že prezident a premiér mají řadu sdílených pravomocí, kdy jeden bez druhého nemohou konat. Co si o tomto tvrzení myslíte z pohledu práva? Týká se to zejména otázek zahraniční politiky?

Není to tak, jak říká Petr Pavel, ač by byl nepochybně rád, aby to tak bylo. Jinak řečeno toto vyslovené přání je otcem výkladové, v tomto případě ústavní, myšlenky. Ale vůbec bych tyto výroky nepodceňovala. Právě naopak. Snaha o to text Ústavy výkladově zneužít pro nějaké aktuální, zcela konkrétní politické zadání, se tady může objevit jedna dvě. Viděli jsme to v případě kompetenční žaloby a předběžného opatření, kdy se výklady práva měnily v průběhu pár hodin. Chraňme si proto svou Ústavu, hlídejme si jako oko v hlavě každé její slovo, všechny historické souvislosti, zvyklosti a principy parlamentní demokracie. Pokud nechceme žít v prezidentském státě. Já tedy ne.

Jak vnímáte současnou komunikaci prezidenta s vládou prostřednictvím médií? Co tím prezident Pavel sleduje?

Prezident Petr Pavel tím nesleduje vůbec nic. Ten možná ani nechápe, jak tragikomickou roli v tomto celém scénáři hraje – má funkci, bydlí na Pražském hradě, získal rentu pro manželku, provozuje si svá hobby, plní zadané úkoly a je spokojený. Ptejme se tedy, co tím chtějí dosáhnout zájmové skupiny sdružené kolem něj. Ti lidé zatím dělají vše možné i nemožné, aby vytvářeli této vládě jakékoli myslitelné překážky, atmosféru v naší zemi udržovali v napětí, lidi rozdělovali namísto spojovali, zkrátka jejich heslo je „čím hůře, tím lépe“. Na nás, kteří tu žijeme, se nijak neohlížejí. Neuvědomují si však, že lidé už toho mají docela dost, a kdyby teď byly volby, současná vládní koalice by na tom byla proto možná ještě lépe. A komunikace prezidenta s vládou přes média? Bez komentáře. Nic podobného, co se tady děje, tady opravdu ještě nebylo.

Co byste na tom všem našla pozitivního?

Prozření. Bylo by načase.

Děkujeme za rozhovor!