„Znovu hrozí fašismus v Evropě“. „Osvobození 1945“ odstartovalo sérii připomínkových akcí v Česku
Pane Štěpáne, mohl byste přiblížit, v čem tento projekt spočívá a jak vznikl?
Projekt Osvobození Československa vznikl na přelomu roku 2024 a 2025. Při vší skromnosti jsem se o Vánocích minulého roku zamýšlel, zda vůbec nějaká organizace plánuje oslavy důstojné tomuto kulatému výročí 80 let. A to s důrazem na dvě základní věci. Zaprvé s akcentem na mír, který se nám přičiněním evropských elit rozpadá pod rukama. A zadruhé se zdůrazněním zásluh právě Rudé armády, která je dnes hanebně špiněna těmi, kteří prohlašují, že „stejně mám Hitlerovi nejvíce za zlé, že do Evropy vpustil ty bolševické hordy“, jak před lety prohlásil jeden známý poslanec za ODS. Tyto a jim podobné lži o tom, že nás nikdy žádný Sovětský svaz neosvobodil, že to byla jen „druhá okupace“, budou existovat do momentu, dokud je samotní Češi budou trpět v nečinnosti. Vědomí o tom, kdo nás skutečně osvobodil a proti komu vlastně byla válka vedena, je především dluh nás všech, kteří můžeme poděkovat za 80 let míru a 80 let života bez germanizace, vyhlazování a plenění. Poděkovat za svou existenci. A tím zároveň podpořit ty snahy, které stavějí hráz pokusům o revizi výsledků druhé světové války v dnešním světě.
Po kratším pátrání jsem došel k závěru, že bohužel, žádná taková akce se nechystá a většina organizací hodlá setrvat převážně u pietních akcí, které naneštěstí mají celospolečensky mizivý dopad – akce u hrobů padlých je třeba jednoznačně podpořit, nicméně veřejná masová akce na toto téma má mít celospolečenskou a mediální působnost tak, abychom jako Češi i Slováci ukázali, že nejsme ztraceným národem v bezvědomí, což by z nás někteří chtěli vytvořit. Tím chci mimo jiné říci, že pravda nežije ani tolik v památnících osvoboditelů (to jsou její náležité materiální symboly), ale žije i umírá především v lidech, pokud o ni pečují – pak mohou mít sílu zachránit i samotné památníky. Proto jsem na začátku roku oslovil všechny lidi, se kterými jsem přišel do styku při pořádání mírových průvodů proti válečným iniciativám vlády a celého kolektivního západu v minulých letech. Tak v lednu tohoto roku vznikla občanská iniciativa Osvobození Československa. Do ní se zapojily jednotliví lidé i organizace jako: Yveta Rychaříková a Proud národní hrdosti, NEzákladnám, Jakub Zieba a Stalingradské dědictví, KSČM, Zakázané vzdělání, Josef Skála, KTV live, Raptor TV, podpořily nás i Parlamentní listy nebo Naše Pravda, nyní i Nečt24, Svobodné buňky, Národní domobrana, ČSBS, Naše Naděje, KČP, Čs. mírové fórum, atd.
Smyslem existence Osvobození Československa je sdružit co nejvíce lidí, organizací i médií, abychom společně ruku v ruce pracovali pro mír a pravdu na novém národním obrození a možno mluvit i o samotném národním osvobození – to musí být založeno na pravdě o našich dějinách. Dnes to je především vědomí o 20. století a silách, které z něho vyšly a nyní nás formují. Pokud si necháme neustále namlouvat, že jsme národem kolaborantů, bezvýznamnou zemí, pokud necháme stále špinit i to dobré, čeho jsme dosáhli za socialismu, a odstřihneme se od minulých generací a jejich práce – skutečně nemáme budoucnost. A za další - dnes už jen těžko můžeme říci, že jsme svébytnou a svobodnou zemí vzhledem k našemu členství v takových organizacích jako je NATO, EU, nebo WHO a další – i proto: Osvobození Československa.
Organizujete řadu akcí a oslav v českých městech mezi 26. dubnu až po 9. května. Co chcete s občany probrat? Proč by se měli Vašich setkání účastnit?
Přišla taková myšlenka, abychom nebyli jen pragocentristé, stálo by za to, aby lidé mohli společně uctít památku osvoboditelů i v krajských městech. Nyní probíhá akce v Brně a pokračujeme Ostravou, Českými Budějovicemi a dalšími městy po celé republice – až do celostátní akce 9. května od 14 hodin na Klárově v Praze. Tuto stěžejní akci připravujeme s pečlivostí a náležitostí tak významného výročí. Kromě toho, že zde bude k vidění i legendární tank T-34 a další vojenská technika, na pódiu si vezme slovo historik Josef Skála, veterán Pražského povstání Stanislav Vodsloň (98 let), tak jsme pozvali i velvyslance Ruské federace. Samozřejmě náležitý kulturní program v podobě vojenské kapely, opozičních hudebníků, válečných písní i básní nebude chybět. Po skončení programu se ubereme průvodem s tankem v čele vstříc osvoboditelům – po cestě, kterou přijížděli rudoarmějci do Prahy – Chotkovou ulicí, kde zemřel i velitel tanku Ivan Grigorjevič Gončarenko.
Tím ale celá akce nekončí. Poté, co pomalým tempem vyjdeme při tónech harmonikářů Chotkovou ulicí, si na Letenské pláni lidé mohou zatančit za zvuků živé hudby Pražského valčíku, nebo skladatele, který se nazývá „Jorek“. Vezmou si slovo další řečníci a pro dnešní dobu nevynecháme ani slova Vítězslava Nezvala – „Zpívám zpěv míru“. Tím chceme vyzvat celý národ, aby společně s námi podpořil mír a zúčastnil se této akce. Největší odměnou pro nás všechny by bylo, kdyby lidé, staří i mladí, vzali své rodiny, vnoučata, známé, a i jejich ratolesti, a společně přišli na akci, kterou pořádají lidé lidem – národ sobě. To by pro nás, kteří bojujeme s financemi, časem i státním šimlem, zcela dobrovolně a bez náhrad, bylo tím nejkrásnějším odměněním. Bylo by velmi hezké, kdyby dítě narozené po roce 2000 mohlo někdy koncem tohoto století říct, že se vidělo s člověkem, který se narodil v roce 1927, který svýma rukama pomáhal k rozdrcení fašistického zla. Aby toto dnešní dítě mohlo svým vnoučatům jednou říci: „já jsem pamatoval, a díky mému vlastnímu přičinění mé ruce nejsou potřísněny krví zla, jež se ve vědomí nemohlo zrodit. Teď je řada na vás“.
Nevědomí je to, kam nás a děti naší země chtějí dostat. A nevědomí je také největším rodištěm zla. Jedině na nás je, zda to nelidským silám války, imperialismu a útlaku projde. Mimo jiné, proto byl vypracován web, na kterém jsou od pozvánek na akce, válečných filmů, literatury, poezie a mnoha dalšího i cenná historická fakta o domácím odboji - kdo nesl jeho hlavní tíhu, kdo skutečně osvobodil 90 % území Československa, a mnoho dalšího. Tento web by se do budoucna měl stát studnicí pravdy, která bude nadále nabývat. Odkaz je zde: www.1945osvobozeni.cz. Samozřejmě, celým snahám velmi pomůže, pokud lidé drobným příspěvkem na transparentní účet na webu pomohou úhradám za vojenskou techniku, propagaci i pódium, ozvučení, přepravu, květiny atd. Máme z hlediska poměru sil tu nevýhodu, že na rozdíl od našich protivníků nás USAID, National endowment for democracy ani jiné neziskovky neplatí.
Co sleduje Fialova vláda a evropské úřady pomocí revize dějin a výsledků konce druhé světové války? Je to součást záměrné politiky? Vydávají například nové učebnice dějepisu, v EU byl fašismus právně přirovnán ke komunismu, odstraňují se pomníky sovětským osvoboditelům a přejmenovávají se ulice.
Pokud je politika kolektivního západu postavena na notorické rusofobii, pokud se evropské státy a banky vydaly cestou rekonstrukce svých ekonomik a řešení krize dluhů skrze zbrojní průmysl a světovou válku (jako už to kapitalismus opakuje za posledních 120 let napotřetí), pokud chtějí moc centralizovat a zbavit lidi schopností cokoliv změnit, a naopak aby souhlasili se vším – pak potřebují novou 4. Říši, pak potřebují nové nacisty, které nemohou vytvořit bez hnětoucí krize a nevědomí. Tedy za takovým účelem je potřeba salámovou metodou provádět výmaz dějin, setřít rozdíly mezi problémem a řešením. Psát nové čítanky, přejmenovávat ulice, měnit informační pole a umlčovat, přímo i nepřímo.
Za další k takovému záměru je potřeba dávat lidem zvířecí konzumní kulturu a náhradní problémy, aby občané byli rezistentní, ba dokonce popírali svou vlastní realitu nesvobody. 80 let čekali, až vymřou ti, co to pamatují. Proto je pro současnou moc klíčové, zcela účelové srovnávání nacismu a komunismu – dvou naprosto protichůdných ideologií. Kdo však argumentuje tím, že „nacionální socialismus“ je už ze své podstaty názvu přece „levicový“, nechť se sám zamyslí, čí finance už od 20. let tvořily Adolfa Hitlera a kdo poté vydělával na koncentračních táborech a vězeňské práci. A kdo je trochu obeznámen s krizovou situací v Německu 20. let, rychle se zorientuje, proč právě tento velký německý a zahraniční (rozuměj: převážně americký) kapitál potřeboval v zemi, kde byly desítky procent nezaměstnaných, podpořit právě stranu, která slibovala lidem kromě nacionalismu a vyrovnání se s velkou porážkou i sociální spravedlnost. Dostatečné bylo jen vytvořit potřebu a následně přijít se zázračným lékem – jako lep na mouchu, že? milý voliči. Nezapomínejme, že právě tou dobou totiž Evropu obcházelo „strašidlo komunismu“ a doba si žádala reakci.
Proč výročí osvobození Československa a Evropy od fašismu je obzvlášť důležité právě dnes?
Použiji známé klišé, ne však bezdůvodně. Tyto oslavy a jejich vyznění u nás doma i v zahraničí jsou dnes důležitější než kdy dřív. Jak jsem již popsal v řádcích výše. Současná moc potřebuje využít národy Evropy v zájmu svého zachování – to je však neslučitelné se zájmy o samotnou existenci těchto národů (koneckonců, příkladem nám budiž Ukrajina). A je pouze na lidech jako jednotlivcích, kteří dohromady tvoří celek, zda se sami přičiní o svou existenci, nebo zda chtějí, abychom se znovu ocitli ve víru vyhlazujících mašinérií. Možná to někdo považuje za příliš ostré, někdo by možná rád zavřel oči v pohodlí obýváku, ale faktem zůstává, že znovu nám hrozí fašismus v Evropě a právě lidé – jako síla tohoto světa – zůstávají jediným zdrojem naděje.
Pozorujete v Evropě oživení nacismu a fašismu navzdory jeho zákonnému zákazu? Čím lze vysvětlit toleranci českých úřadů vůči ukrajinskému nacionalismu (pluk Azov, Bandera party)?
Oživení podstaty těchto ideologií nespočívá jen v samotné symbolice z minulého století, tu u nás možná používá jakási elita či jednotliví extrémisté. Je to jakýsi vrchol cynismu a důkaz, jak moc je možné během tří desítek let zmanipulovat některé lidi. Existence plzeňské Bandera party nám ukazuje právě onu nebezpečnost současného dění. Nicméně podstatou fašismu a nacismu zůstává obrácení lidí k činnosti, která škodí v důsledku nejen jim samotným, ale především lidstvu jako celku. Lidé jsou v cizím zájmu využiti sami proti sobě. Tento proces u nás bez okolků probíhá. A myslím, že nemluvím jen za sebe, když říkám: my se nechceme znovu nechat využít pro tyto snahy. K tomu si dopomůžeme jen my sami, svým vlastním přičiněním. Přijďte 9. května na Klárov.
Děkujeme za rozhovor.
