Výklad války na Ukrajině je chráněn i za cenu zavírání lidí. Koudelka o případu Bednářové

Odvolací soud v Praze potvrdil sedmiměsíční podmíněný trest pro učitelku Martinu Bednářovou. Jak toto rozhodnutí vnímáte? Proč justice její případ vracela dvakrát k odvolání?

Učitelka Martina Bednářová je trestně stíhána za to, co řekla ve škole. Byla stíhána za slova. Stejně jako za slova pronásledoval režim nacistický a komunistický, pronásledoval i režim za vláda Petra Fialy. To je pro mne konec nejvýznamnější ideje z listopadu 1989. V listopadu 1989 studenti nestávkovali za zákaz spalovacích motorů, za ideologii klimatického alarmismu, za dotační bruselskou ekonomiku. Stávkovali za svobodu slova a za to, aby se ve škole nemuselo mluvit o politice jinak než doma.

K odsouzení Martiny Bednářové nedošlo snadno. Zprvu ji nalézací obvodní soud i odvolací Městský soud v Praze zprostily obžaloby s tím, že nejde o trestný čin. Až na zásah některých soudců Nejvyššího soudu, kteří verzi výkladu války na Ukrajině ze strany vlády Petra Fialy chtějí chránit i za cenu zavírání lidí, došlo k odsouzení Martiny Bednářové. Sice dostala podmínku, ale když bude chtít opět svobodně mluvit o nějaké válce, tak ji přemění podmínku na vězení. Trest odnětí svobody je přímá hrozba vězením, aby lidé v rámci autocenzury už nemluvili, co si myslí.

Co si myslíte o nařízení soudu pro paní Bednářovou, aby absolvovala kurz mediální gramotnosti?

Zarazil mne uložený trest povinnosti absolvovat kurz mediální gramotnosti. Vzpomněl jsem si na různá ideologická školení před listopadem 1989. Hloupí režimní ideologové nechápali, že těmito školeními nic nedosáhnou, jen lidi štvou, že tam musí ztrácet čas. Martina Bednářová to absolvuje stejně jako jsme absolvovali tato ideologická školení my – jedním uchem tam a druhým ven. Vnucovaným názorům se nevěří. Tento trest – školení je ukázka toho, jak je u nás ohrožena svoboda slova a jak se od svobodných 90. let 20. století vracíme do zideologizovaných dob předlistopadových.

Podle státního zástupce Ondřeje Šťastného paní Bednářová nebyla souzena za své názory, ale za údajné šíření „lži“, které bylo prokázáno „odborným vyjádřením“. Šlo podle Vás v těchto posudcích spíše o nahrávání názoru Fialovy vlády na probíhající konflikt?

Svoboda slova či projevu není omezena na šíření pravdy. Navíc je historicky opakovanou zkušeností, že něco, co bylo původně považováno za nepravdivé či nemožné, se nakonec ukázalo jako pravdivé. Šťastného slova vnímám jako ignoraci ústavního práva na svobodu projevu. Připomínají mi slova komunistických propagandistů o tom, že protirežimní opozice před listopadem 1989 tvoří jen ztroskotanci a samozvanci.

Existuje právní cesta, která by umožnila tento rozsudek přezkoumat nebo celý případ vrátit k novému vyšetřování? Domníváte se, že k přehodnocení případu Martiny Bednářové by mohlo dojít za nové vlády?

Paní učitelka Martina Bednářová a její skvělý obhájce Jindřich Rajchl dovedou spor až k Ústavnímu soudu. Je to však výzva i pro nově zvolenou Poslaneckou sněmovnou, aby přijala takovou změnu trestních zákonů, aby nemohlo být trestní právo zneužíváno k omezování ústavně zakotvené svobody projevu a mocenského prosazování jen jednoho „správného“ názoru.

Děkujeme za rozhovor!