„V Praze je situace neúnosná.“ Prokšanová o nerovnoměrném rozložení dětí uprchlíků ve školách

Skupina senátorů požádala Ústavní soud o zrušení právní úpravy týkající se oddělených zápisů dětí uprchlíků z Ukrajiny na základní školy. Nyní zákon umožňuje ředitelům základních škol po dohodě s obcí nebo městem vyhlásit zvláštní zápis pro tuto skupinu dětí od 1. června do 15. července. Co si o tomto předpisu myslíte? Jaký má dopad na zápis do ZŠ pro české děti?

Povinná školní docházka je důležitá pro rozvoj každého dítěte, které žije na území ČR, i pro společnost. V případě dětí cizinců pak i pro jejich integraci. Záměr zákona je pochopitelný z hlediska krizového řízení, ale dlouhodobě je důležité směřovat k rovnému, inkluzivnímu přístupu ke vzdělávání. Myslím, že na samotný zápis českých dětí do základních škol tato právní úprava nemá bezprostřední negativní vliv – české děti se stále zapisují v tradičním jarním termínu a není tedy ohroženo jejich přijetí do školy. Ovšem ve školách s omezenou kapacitou může dodatečný příliv dětí z Ukrajiny ovlivnit velikost tříd nebo vést ke změnám ve složení tříd, což pak dopad na české děti mít může. Za připomenutí stojí také to, že ukrajinské děti nejsou často jediné s odlišným mateřským jazykem a k zápisu přichází i mnoho dětí s vietnamským nebo jiným původem.

Podporovatelé zákona a zvláštního zápisu naopak tvrdí, že tímto umožní školám a učitelům se kvalitněji připravit na cizince a efektivně je integrovat. Také má přispět k rovnoměrnému rozložení cizinců mezi školami. Jak tento argument vnímáte z pohledu pedagoga?

Obecně z pohledu pedagoga přináší vyšší počet ukrajinských dětí ve třídách a školách řadu výzev a rizik, které se týkají jak pedagogického procesu, tak sociálního klimatu ve škole. V přeplněných třídách s vysokým počtem dětí cizinců, které často neumí slovo česky, se kvalitní vzdělávání s individuálním přístupem k jednotlivým žákům realizovat nedá, o jejich integraci nemůže být řeč. Ukrajinské děti tvoří skupinky mezi sebou, a to při vyučování i o přestávkách, přičemž mluví mateřským jazykem a v češtině nečiní pokroky. Na tento stav doplácejí nejen oni, ale všichni ostatní žáci. Je ale důležité říct, že mnohá rizika lze účinně zmírnit, pokud škola dostane odpovídající podporu, zejména personální, metodickou, ale i finanční. Což si nejsem jistá, že se děje v dostatečné míře.

Podle údajů ministerstva školství v roce 2025 se ve školách České republiky vzdělávalo 53 tisíc dětí uprchlíků. V základních školách byl zaznamenán nárůst o sedm procent oproti minulému roku. Na středních školách tento počet vzrostl na 48 %. Jak se systém školství adaptoval na nárůst žáků z ciziny?

Současné rozložení ukrajinských uprchlíků je nerovnoměrné a v některých místech, hlavně v Praze, která čelí velkému přílivu ukrajinských uprchlíků, je situace neúnosná. V hlavním městě je podle údajů ministerstva vnitra asi 101 tisíc z celkových cca 393 tisíc Ukrajinců s udělenou dočasnou ochranou. V některých třídách je situace kritická, např. na Praze 8 je v některých třídách víc než 50 % Ukrajinců, kteří neumějí česky.

Proto se hledá řešení k rovnoměrnějšímu rozložení cizinců mezi jednotlivé školy, a to ve spolupráci ředitelů škol a jejich zřizovatelů. Ne všude je nutné toto opatření přijímat, v některých lokalitách však ke zlepšení situace může přispět.

Toto opatření však samo o sobě situaci nevyřeší. Ukrajinské děti musí být na vzdělávání v našich školách jazykově připraveni. V opačném případě, kdy česky nerozumí, nemluví, začnou zaostávat, získávají k učení odpor, trpí i vztahy mezi dětmi. Proto by měli před školní docházkou projít intenzivním kurzem českého jazyka a v jazykové přípravě pokračovat i v následujícím období. Možností jsou tzv. průtokové třídy pro cizojazyčné děti, kdy ve speciálních třídách proběhne nejprve intenzivní výuka českého jazyka jako předstupeň zařazení do běžné výuky. Dále je nutno (a tady zaspal stát i zřizovatelé) zajistit dostatečné kapacity ve školách.

Dříve Středočeský kraj bojoval s kapacitou základních škol. Jak se tento problém vyřešil? Umožnila Fialova vláda snadnější a rychlejší budování nových škol ve velkoměstech?

Nejdřív se všechno privatizovalo, prodávaly se pozemky a majetek státu, měst a obcí a rušily se školy. Chyběla vize do budoucna, „plánování“ se stalo sprostým pojmem, stejně jako práce. Učební a technické obory dostávaly na frak. Přednost dostávaly obory módní s vidinou prestiže a dostatkem peněz do budoucna, vzdělávací systém neodpovídal potřebám pracovního trhu. Všichni chtěli mít gymnázium, právnické či ekonomické vzdělání. To do určité míry převládá i dnes. Oborová struktura neodpovídá, navíc značné množství žáků chce na gymnázium. A tady kapacity nestačí. V Praze a ve Středočeském kraji bylo nejvíce deváťáků, kteří si na první místo dali gymnázium nebo lyceum, ale neuspěli. Naopak v technických oborech chybí lidé. Průmysl tvoří přes jednu třetinu HDP, ale technické obory vystuduje jen 12 % mladých lidí. Vysoké školy technické upozorňují na dramatický pokles zájmu – za 10 let se na strojním inženýrství snížil počet studentů z 6 500 na 3 500.

Přestože Fialova vláda deklarovala vzdělávání jako prioritu svého působení, je zřejmé, že s rostoucími problémy českého školství se popasovat nedokázala. O tom, jak hodila přes palubu nepedagogické pracovníky a jak nedokázala naplnit ani závazek ohledně výše platů pedagogů nemluvě.

Děkujeme za rozhovor!