Ten dluh budou splácet ještě naše děti a vnuci. Kobza hodnotí Trumpův zbrojní plán pro Ukrajinu
Americký prezident Donald Trump v pondělí oznámil, že USA a Evropská unie se dohodly na dodávkách zbraní Ukrajině, přičemž hradit to bude Evropa. To je v rozporu s jeho předvolebními prohlášeními o ukončení konfliktu na Ukrajině nebo alespoň o stažení USA z něj. Ohnul nakonec hluboký stát Trumpa?
Tady je třeba zdůraznit to podstatné – že podle tohoto plánu veškeré nové dodávky zbraní Ukrajině zaplatí Američanům Evropské státy, které si na ně budou muset půjčit (a kde? No, nejspíš opět v amerických bankách) Zisk, odbyt i platba tedy bude garantován. Tady Trump čile provozuje politiku jako velmi výnosný obchod sui generis. Myslím, že kdyby byla Evropa ochotna naopak zaplatit dodávky amerických zbraní do Ruska, Trump je dodá i tam a americké banky na to poskytnou půjčky. A to by teprve byly zisky!
Kromě toho nezapomínejme, že nic ještě není dohodnuto napevno a víme, jak se v posledních týdnech pozice třetích zemí vůči konfliktu na Ukrajině mění.
Bude Evropa schopna platit vojenskou podporu Ukrajiny na stejné úrovni, na jaké to dělaly USA?
Pravděpodobně ano – na dluh a na úkor zadlužení vlastních obyvatel, přesně v duchu politiky ekonomické sebedestrukce, kterou provozuje již léta. Ten dluh, za který bude ručit i ČR a který budou splácet ještě naše děti a vnuci. Neočekávám, že tyto dodávky zaplatí příjemce.
Je Evropa schopna současně financovat dodávky zbraní Ukrajině a ambiciózní plán přezbrojení vlastních armád?
Jak jsem naznačil. Členské země EU, které se do této hry zapojí, se stanou naprostými vazaly jejich věřitelů, což jsou nejrůznější mezinárodní a americké banky a penzijní či investiční banky, přičemž vítězem bude (možná už je) Čína. Ta se pozvolna stala nejsilnější ekonomikou světa, zejména díky Green Dealu EU a dalším evropským regulacím je již nyní světovým hegemonem v elektromobilitě a všemožných průmyslových odvětvích, zatímco Evropa je na některých čínských komoditách životně závislá.
Přezbrojení evropských armád (americkými zbraněmi) je obchod snů, opět na dluh u amerických bank. Zdá se tedy, že USA čeká výrazná doba prosperity, kterou bude platit Evropa...
USA také hrozí zavedením dovozních cel ve výši 100 % pro Rusko a jeho obchodní partnery, pokud se Moskva a Washington na Ukrajině nedohodnou ohledně urovnání konfliktu na Ukrajině. Jaké důsledky by takový krok mohl mít pro světový obchod?
Záleží na tom, co by po tomto prvním kroku následovalo, tj. jak by se státy mimo EU později s USA dohodly na úpravě vzájemných obchodních vztahů. Tady ČR tahá za nejkratší konec provazu, protože o clech se třetími zeměmi jedná za všechny členské státy EU Evropská komise. Z hlediska celosvětového obchodu lze jistě očekávat jeho značnou fragmentaci a změnu jeho charakteru, na prvním místě založenou na tzv. dedolarizaci – ústupu od uznávání amerického dolaru jako hlavní světové rezervní měny, např. v obchodu se surovinovými komoditami.
Co si myslíte o ultimátu „50 dnů“ pro jednání o Ukrajině a tlaku na ruské partnery? Přineslo vyvíjení nátlaku na Ruskou federaci někdy pozitivní výsledky?
Lámu si hlavu, zda je těch 50 dní nějak významných a nebo to je jen zase nahození časové hranice. Co se má stát na konci srpna? Kam až asi má dojít ruská ofenzíva? Pozitivní výsledky? Ano, a vždy to byly důsledky pozitivní pro Rusko – či jeho právní předchůdce. Konec konců známe z vlastní nedávné historie, že sankce a embarga nutí postiženou zemi hledat si jiná odbytiště a především ji nutí k soběstačnosti. Vývoj zemí BRICS je toho důkazem.
Všiml jsem si, jak naše media usilovně mlčí o tom, jak se k otázkám příměří staví ukrajinská strana. Jak mlčí například o již dohodnutých podmínkách z Istanbulu 4/22 a ani nemluví o tom, že minské dohody, garantované velmocemi, byly jen trik, či vlastně podvod vůči ruské straně. Otázkou tedy stále je, kdo má takovou důvěru Rusů, aby mohl garantovat ono příměří?
Děkujeme za rozhovor!
