Štefec: Nelze vyloučit riziko použití Ukrajinou jaderné zbraně. A to nejen vůči Rusku
„Velká Británie a Francie si uvědomují, že vývoj situace na Ukrajině nenechává žádnou šanci na dosažení tak toužebně očekávaného vítězství nad Ruskem rukama Ozbrojených sil Ukrajiny. Britské a francouzské elity však nejsou připraveny smířit se s porážkou. Má se za to, že Ukrajinu je třeba vybavit „wunderwaffe“. Kyjev by mohl usilovat o výhodnější podmínky ukončení bojových akcí, pokud by disponoval atomovou nebo alespoň takzvanou „špinavou“ bombou,“ uvádí se v tiskové zprávě SVR.
Země aktivně pracují na tom, aby Ukrajině utajeně poskytly takové zbraně a prostředky k jejich dopravě. Jako varianta je zvažována francouzská malá hlavice TN75 z balistické rakety M51.1, odpalované z ponorek. Vzhledem k tomu, že plány Británie a Francie hrubě porušují mezinárodní právo, chtějí to předložit tak, jako by si Ukrajina zbraně vyvinula sama.
Pane Štefec, jak hodnotíte tento scénář? Mohlo by se jednat o tzv. „špinavou bombu“? Čím se liší od standardní jaderné zbraně?
Osobně si vlastně vůbec nedovedu představit míru politické a lidské stupidity osob, které by mohly byť jen uvažovat o možnosti poskytnout zkorumpovanému, nezodpovědnému a neřiditelnému ukrajinskému režimu jadernou zbraň. Navíc režimu, jehož vlivní protagonisté čerstvě vyhrožují Slovensku, členské zemi NATO a EU, vojenským zásahem, pokud neobnoví dodávky elektřiny, ukončené v odvetu za svévolné přerušení tranzitu ropy ropovodem Družba. Přesto tento scénář nevylučuji. Pozorně totiž sleduji narůstající agresivní proválečnou propagandu na úrovni politického vedení EU, politiků některých členských států Unie a NATO a až neskutečný pokles jejich schopností vnímat hrozbu rozpoutání jaderné války v Evropě ve jménu umanuté a křečovité snahy za každou cenu zničit, rozparcelovat a kolonizovat Rusko.
Pokud se jedná o francouzské jaderné hlavice, resp. spíše o jaderné nálože, instalované ve francouzských MIRV hlavicích typu TN75, tak ty jsou určeny pro strategické rakety M4 a nejedná se tedy o hlavice pro ponorkové rakety M51.1. Jejich mohutnost se odhaduje na 150 až 300 kilotun TNT. Hlavice francouzských raket, odpalovaných z ponorek, jsou obvykle označovány jako TNO, nebo TMP, a jejich mohutnost je odhadována od několika desítek až po cca 150 kt. Rozhodně tedy nejde o nějaké „špinavé“ bomby, ale o plnohodnotné termojaderné nálože, schopné vymazat z povrchu země městské aglomerace o velikosti Moskvy, Varšavy, Londýna, Budapešti, Prahy nebo Kyjeva.
Špinavá bomba je úplně jiná kategorie jaderných, nebo spíše radioaktivních prostředků, obvykle považovaná za nástroj teroristů a politického vydírání. Její použití není doprovázeno jaderným výbuchem. K rozptylu radioaktivního materiálu ve formě prachu nebo aerosolu slouží klasická trhavina. Jejím účelem je vyvolat plošné zamoření co největšího území co nejtrvanlivějším a nejnebezpečnějším radioaktivním materiálem v místě, kde to napadenou zemi nejvíce „bolí“. Například v centrech velkých měst, v průmyslových oblastech a podobně. Cílem teroristů může také být pouze vyvolat strach a paniku hrozbou jejího použití.
Ukrajina disponuje dostatkem radioaktivního materiálu z vyhořelého paliva jaderných elektráren. Vzhledem k otevřeně teroristickému způsobu vedení války z její strany, navíc podporovanému jejími západními „spojenci“, nelze riziko použití nebo hrozbu použitím této zbraně vyloučit. A to nejen vůči RF, ale i vůči zemím, o nichž by se ukrajinské vedení mohlo domnívat, že mu blokují přísun dalších peněz, zbraní, nebo třeba elektřiny a ohrožují tak jeho válečnické plány. Zelenskyj se v tomto smyslu ostatně nedávno poměrně otevřeně vyjádřil a fakticky pohrozil akcemi ukrajinské páté kolony v zahraničí, pokud například nebude spokojena s podporou, jaké se Ukrajině v hostitelských zemích dostává.
Je v zájmu EU, aby Kyjev získal jaderné zbraně? Co Francie a Spojené království tímto plánem sledují?
Myslím, že první část otázky postrádá smysl. EU je, nebo by alespoň podle Lisabonské smlouvy měla být politickým a ekonomickým společenstvím rovnoprávných zemí, jejímž hlavním cílem je podpora míru, prosperity a spolupráce mezi členskými státy. Nikde tam nevidím nic o podpoře šíření jaderných zbraní, rozdmýchávání války v okolních zemích a podpoře terorismu. Z tohoto pohledu jsou úvahy o zájmu na jaderných zbraní v rukách Kyjeva zcela mimo smysl existence Evropské unie jako takové. Pokud se její současné politické vedení, personálně vyprázdněné, diplomaticky a akčně impotentní a otevřeně spojované s korupcí pokouší členským zemím vnutit jiný názor, pouze urychluje proces nevyhnutelného rozpadu této organizace, postrádající jakoukoliv smysluplnou vizi budoucnosti evropských zemí a tím i samotný důvod další existence.
Samozřejmě chápu, že Británie a Francie mají přímo geneticky zakódovánu snahu zničit Rusko jako „nepřátelský“ kulturní okruh, odmítající se podřídit jejich zájmům, a následně ovládnout jeho zdroje. Rozumím také oběma zmíněnými zeměmi podporované touze nacistických pohrobků v Německu pomstít se Rusku za porážku ve druhé světové válce. Rozumím i snahám programově antiruských, západem dosazených zkorumpovaných politiků v čele (nejen) pobaltských zemiček dosáhnout pod hlavičkou „zbavení se dědictví SSSR“ zapomnění jejich občanů na léta průmyslového rozvoje a soběstačnosti. Nic z toho ale neopravňuje žádnou z těchto zemí vyvíjet aktivní snahu vyzbrojit nevyzpytatelný a vůči okolním zemím stále otevřeněji agresivní kyjevský režim jadernými zbraněmi a ohrozit tak i země, které jejich zájmy nesdílejí. Co tedy může Británii a Francii podněcovat k této riskantní hře o samu existenci nejen EU, ale celé Evropy, pokud by došlo na nejhorší možný scénář použití jaderných zbraní?
Myslím, že hlavní roli zde hrají dva důvody. Tím prvním je snaha za každou cenu prodloužit válku na Ukrajině a doufat, že pokračující sankce a útoky na strategické logistické systémy Rusko zlomí a způsobí jeho vojenské a politické zhroucení. Sliby poskytnutí jaderných zbraní tak mohou být spolu se slibem přijetí do EU a „mírových“ záruk NATO či USA jen další sladkou mrkví, nastrčenou před oči slábnoucího osla ochoty Ukrajinců táhnout dál káru smrtícího konfliktu pod vedením ukrajinskému národu absolutně cizí politické vrchnosti. Druhým důvodem je podle mého názoru snaha vrátit USA jako jadernou velmoc, skutečně schopnou zničit Rusko, do role otevřeného spojence v přípravě na jeho konečnou likvidaci.
Čemu připisujete vznik tohoto plánu právě nyní? Hraje v tom roli snaha USA vyřešit konflikt na Ukrajině bez přímé účasti Evropy?
Vidím to trochu jinak. Donald Trump si je vědom absolutní politické a vojenské závislosti evropských zemí NATO a EU na USA. Vnímá jak diplomatickou a organizační neschopnost politického vedení EU dosáhnout ve válce na Ukrajině smysluplného diplomatického řešení, tak neschopnost spojených vojenských sil celé evropské části NATO vyřešit jej vojenskou silou. Vidí i snahy Velké Británie převzít otěže řízení evropských záležitostí bez ohledu na skutečnost, že není členskou zemí Unie a vnímá také snahu Británie a Francie vmanévrovat ho za každou cenu do situace, kdy bude nucen (nebo ochoten) ustoupit od svého záměru nevměšovat se do vnitroevropských vojenských záležitostí.
Trump také ví, že pravděpodobnost rozpoutání jaderné apokalypsy nejen na území RF, ale i na území USA v případě úspěšného odvetného úderu ruských strategických raketových sil je (stále) velmi vysoká. Možnost výrazného oslabení ruských schopností odpovědět na americký útok jadernými zbraněmi provedením jaderných útoků na ruské základny strategických nosičů jaderných zbraní z území Ukrajiny by však mohla jeho rozhodnutí nevstupovat do válek na území Evropy zvrátit. Domnívám se proto, že právě toto „lákadlo“ stálo u zrodu britsko-francouzského plánu. Jeho přitažlivost pro Trumpa – obchodníka je ovšem limitována ještě další úvahou. Pokud dojde k výměně jaderných úderů pouze mezi evropskými zeměmi NATO a silami RF, bude následující rekonstrukce zničených a zamořených území Evropy zdrojem obrovských zisků pro americké firmy na desítky let. A to se počítá.
Domnívám se proto, že snaha Američanů dosáhnout ukončení války na Ukrajině bez evropských zemí hraje ve snahách vyzbrojit Ukrajinu jadernými zbraněmi roli spíše podružnou. Je ale součástí realizace záměru USA omezit snahu Británie získat větší vliv na dění v Evropě na jejich úkor a vyhnout se jakýmkoliv závazkům vojenského angažmá v případě vyhrocených vztahů mezi EU a RF.
Jaké důsledky by mohlo mít pro Evropu, pokud by v konfliktu na Ukrajině byly náhle použity jaderné zbraně?
Zdánlivě jednoduchá, ve skutečnosti však velmi složitá a strukturovaná otázka nemá jednoduchou odpovědět. Škála odpovědí se totiž v závislosti na důvodech, politickém a vojenském pozadí a aktuálních pozicích globálních hráčů pohybuje od „žádné“ až po „naprosto zničující“. Pokud například překročí vměšování západních zemí míru, kterou je Rusko ochotno tolerovat, může dojít z jeho strany k varovné demonstraci schopností jaderných zbraní. I relativně „slabý“ jaderný výbuch mohutnosti kolem 50 kt ve vysokých vrstvách atmosféry nad některou relativně málo obydlenou částí západní Ukrajiny by okamžitě a neopravitelně vyřadil z provozu všechna elektronická zařízení na ploše tisíců kilometrů čtverečných. Od mobilů, přes televize, počítače a další civilní zařízení až po digitální systémy vojenské techniky ve skladech i v bojové pohotovosti. Odezva Západu? Řev, výhrůžky a tím by to skončilo.
Může také dojít k demonstrativnímu pozemnímu úderu na některé z logistických center, sklady nebo železniční uzel, taktickou jadernou zbraní malé ráže (do 10 kt). Kompletní vymazání cíle z mapy světa by bylo pro Západ rovněž podnětem k bušení pěstmi do kosmaté hrudi, ale opět bez jakékoliv akce. Tyto údery by byly z ruské strany s vysokou pravděpodobností předem ohlášeny s výzvou k evakuaci obyvatelstva a předpokládám také, že jejich viditelné následky by významně zchladily válečnické choutky evropských technokratů.
Pak je tady možnost použití jaderné zbraně ze strany Ukrajiny. Může se jednat o použití skutečné jaderné zbraně, případně špinavé bomby „pod falešnou vlajkou“ na území Ukrajiny, o teroristický útok v některém z velkých měst RF, o pokus o synchronizovaný útok proti prostředkům jaderné triády RF s cílem vyvolat jadernou odpověď vůči zemím NATO a doufat v zapojení USA … Možností je skutečně hodně, včetně hypotetické varianty použití jaderné zbraně proti některé ze „vzpurných“ zemí EU pod patronací Velké Británie a Francie k demonstraci jejich schopnosti použít ukrajinskou armádu k získání převahy na kontinentu. Každopádně existují minimálně dva scénáře, které by byly fatální pro Evropu, nebo alespoň pro její z hlediska ČR velmi významnou část.
Prvním je scénář všeobecné jaderné výměny strategických hlavic a bomb mezi hlavními protivníky – NATO, RF a pravděpodobně i Čínou, Indií a Pákistánem. Maximálně několik hodin trvající válka by znamenala faktický zánik nejen evropské civilizace a přežití lidstva jen v odlehlých oblastech Země. Druhým scénářem, v nějž tiše doufají Britové a Francouzi, je jaderná válka v Evropě, vedená především na tak zvaném východoevropském válčišti. To je v představách stratégů NATO tvořeno územími států bývalé Varšavské smlouvy, poraženými ve studené válce a zbavenými (s výjimkou Polska) vlastních armád, pobaltskými republikami, Ukrajinou, evropskou částí Ruska a také významnou částí Německa.
Nechci končit pesimisticky, ale z hlediska nás, obyvatel české kotliny, jsou oba tyto scénáře spolehlivě smrtící a nedávají v rozporu se svatováclavskou modlitbou šanci přežít ani nám, ani budoucím. Je proto v našem nejvlastnějším zájmu, aby se ani jeden z nich nenaplnil a aby jejich rizika začali konečně vnímat i naši političtí vůdcové.
Děkujeme za rozhovor!
