Lisková o své kauze: Mé svědectví z Ukrajiny neodpovídá tomu, co předkládá mainstream

Nejvyšší soud zamítl žalobu političky Nely Liskové proti rozhodnutí Krajského soudu a Okresního soudu v Ostravě, které jí uložily osmiměsíční podmínečný trest s odkladem na dva roky. Proces se týkal jejích příspěvků na sociální síti ohledně bytové politiky strany Pirátů a její poslankyně Olgy Richterové a také proti kyjevskému režimu.

Paní předsedkyně, jak celkově hodnotíte průběh soudního procesu?

Předně je potřeba ujasnit si zásadní fakta. Můj deset let probíhající soudní proces, respektive dva soudní procesy, byly na politickou objednávku. Zmiňuji to jako zásadní, proto že celý průběh, přístup soudců a mainstreamu se od tohoto zásadního faktu odvíjel. V prvním procesu jsem byla odsouzena na intervenci Pirátů za článek o Pirátech, kde v rámci bytové politiky preferovali upřednostňování migrantů. Nejsem autorkou článku, pouze jsem ho sdílela, stejně jako desítky tisíc, možná i mnohem více lidí na sociální síti.

Následně se mi ozvala pirátka Richterová, že se tak, jak je uvedeno v článku, nevyjádřila, a zda bych mohla článek ze svého Facebooku odstranit. Protože mě slušně požádala, vyhověla jsem jí a článek jsem odstranila. Pár týdnů nato na mě paní Richterová podala trestní oznámení, a tak jsem musela v Praze na policejním oddělení proti extremismu a terorismu podat k této věci vysvětlení. Policisté nevěřícně kroutili hlavou nad počinem pirátky Richterové, a protože neshledali, že bych se čehokoli nad rámec zákona dopustila, celou věc smetli ze stolu.

Toto se ovšem nelíbilo státnímu zástupci, a tak policii celou věc vrátil a začalo to znovu – se stejným výsledkem ze strany policie. Toto se opakovalo třikrát. Tedy třikrát to policie smetla a třikrát jim to nespokojený státní zástupce vrátil. Nakonec pirátka Richterová u policie neuspěla, a proto na mě podala žalobu k občanskoprávnímu soudu. Tím začala mediální mašinerie a můj veřejný lynč, kde mě zadavatelé objednávky a mainstream veřejně označili za lhářku a někoho, kdo poškozuje Piráty. To, že nejsem autorkou článku o pirátce Richterové a že mě policie neobvinila, protože nebylo z čeho, už nikdo záměrně veřejnosti nesděloval.

Takže začal soud, kde po mně pirátka Richterová požadovala 550 tisíc korun za újmu na osobní cti. Podotýkám, že článek o Richterové lidé na sítích dál roky sdíleli a že autor článku nikoho nezajímal. Cílem bylo zlikvidovat v očích veřejnosti a obchodních partnerů Nelu Liskovou. Taková byla objednávka.

Soud probíhal, mírně řečeno, nestandardně. Například soud vůbec nezajímalo, že jsme s mým advokátem dohledali autora článku. Toto soud považoval za irelevantní. Soud vůbec nezajímalo, že jsem pirátce Richterové vyhověla a článek jsem odstranila. Soud v podstatě ohledně našich důkazů nezajímalo absolutně nic. Docházelo tam k tak absurdním záležitostem, že ani můj advokát se čtyřicetiletou praxí toto nezažil a byl velmi znechucen přístupem soudkyně vůči nám. Úsměvné například bylo, že svědci Richterové – bylo jich tuším pět – seděli po celou dobu v soudní síni, aby si vyslechli moji výpověď, a následně vypovídali proti mně. A takových, mírně řečeno, nestandardních věcí se tam stalo mnoho.

Takže to nemohlo dopadnout jinak, než že pirátka Richterová soud po několika letech vyhrála a já jsem jí musela zaplatit za údajnou újmu, uhradit soudní náklady a média mě po prohraném sporu mohla oficiálně označit za lhářku a dezinformátorku.

Ale tím to neskončilo. Když se Piráti dostali do Fialovy vlády, podali na mě v té samé věci trestní oznámení znovu. Přestože s Richterovou šlo o občanskoprávní soud, tentokrát mě za to samé, za co jsem již byla odsouzena, začal po několika výsleších na kriminální policii soudit trestněprávní soud. Čeho jsem se podle žaloby dopustila? Zavinila jsem údajně špatný volební výsledek Pirátů. A taky se k tomu přidala intervence Martina Hermana, bývalého ministra kultury za KDU-ČSL, kterému se nelíbilo, že kritizuji Bandera party v Plzni a vůbec kdekoli na území ČR, a že jsem poukázala na skutečnost, že s takovou bude za chvíli nezbytné denacifikovat ČR. A za toto, za údajné šíření nenávisti, jsem byla odsouzena. V případě kauzy s Piráty mě soud odsoudil dvakrát za tutéž věc, na což opakovaně poukazoval můj advokát mimo jiné také v odvoláních, ale to už jaksi soud nebral vůbec v úvahu.

Co si myslíte o zamítnutí Ústavním soudem Vaší stížnosti proti rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě?

Vzhledem k tomu, že se jednalo o proces na politickou objednávku – tedy o proces politický –, neočekávala jsem jiný výsledek. Všem doporučuji svou knihu s názvem Příběh „Putinovy děvky“, v níž v několika kapitolách detailně popisuji osobní zkušenosti z prostředí kriminální policie a soudů. Pro mnohé budou tyto informace naprosto neuvěřitelné. Pro mě se však staly realitou, kterou jsem musela celých deset let snášet a prožívat.

Moje kniha pojednává také o mých osobních zkušenostech s válkou na Ukrajině, kde jsem žila přímo v oblastech bojových linií společně s tamními obyvateli. Pochopitelně i to bylo důvodem mého následného mediálního lynče. Moje osobní svědectví totiž nekoresponduje s tím, co veřejnosti předkládají mainstreamová média. To je v našich zeměpisných šířkách zkrátka neomluvitelné, a já jsem tak živým důkazem toho, že v České republice se pravda klasifikuje jako zločin.

V čem se podle Vás projevuje dvojí metr práva u jiných případů týkajících se vyjadřování názorů na sociálních sítích?

Dvojí metr práva v této zemi nemusím teoreticky popisovat, protože jsem jeho přímou a živou obětí. Na mém vlastním příkladu je naprosto jasně vidět, jak selektivně česká justice a policie v posledních deseti letech přistupovaly ke svobodě slova na sociálních sítích.

Tento dvojí metr se projevuje v několika rovinách:

1. Kdo je autorem a kdo cílem
Zatímco já jsem byla dvakrát trestněprávně i občanskoprávně vláčena po soudech a odsouzena za pouhé přesdílení cizího článku (přestože jsem ho na slušnou žádost okamžitě smazala a policie věc třikrát smetla ze stolu), skutečný autor textu nikoho nezajímal. Stejně tak nikoho nezajímaly desítky tisíc jiných lidí, kteří ten samý text sdíleli. Cílem bylo exemplárně zlikvidovat mě, Nelu Liskovou, protože moje dlouhodobé názory na geopolitiku, válku na Ukrajině nebo migraci tvrdě narážely na tehdejší oficiální vládní linii.

2. Privilegovaná ochrana pro tehdejší vládní garnituru
Když byla u moci Fialova vláda (dnešní opozice), platilo zde nepsané pravidlo: pokud si otevřete ústa na vládního politika – v mém případě na pirátku Richterovou –, zapojí se do věci státní zástupci, kriminální policie a vyrobí se proces na politickou objednávku. Justice v mém případě dokonce neváhala porušit základní právní pilíře a odsoudit mě dvakrát za tutéž věc.

Naopak, když příznivci tehdejší Fialovy koalice na sociálních sítích veřejně lynčovali mě, přáli mi smrt, označovali mě za „vlastizrádkyni“ nebo „Putinovu děvku“, policie i žalobci nad tím zavírali oči. Pro ně to byla „svoboda slova“ nebo „přípustná míra kritiky“.

3. Ohýbání paragrafů podle politického zadání
Dvojí metr se projevuje v tom, že prorežimní aktivisté a politici mohou na sítích šířit ty nejodpornější vulgarity a nenávist vůči svým názorovým oponentům, a nic se neděje. Pokud ale vyjádříte nekomfortní pravdu, která nekoresponduje s tím, co lidem cpe do hlav mainstream, okamžitě se na vás vytáhnou gumové paragrafy o „šíření nenávisti“. Mě osobně odsoudili za kritiku glorifikace banderovců s absurdním odůvodněním, že jsem svým statusem prý zavinila špatný volební výsledek Pirátů.

Tento do očí bijící dvojí metr ukazuje jediné: právo v České republice v posledních letech přestalo být slepé. Stalo se zbraní v rukou tehdejší politické moci k umlčování lidí, kteří měli odvahu říkat pravdu přímo z místa dění a nenechali se opít vládní propagandou.

Jaké poselství vysílá rozhodnutí Ústavního soudu ostatním kritikům současné opozice a režimu v Kyjevě?

Rozhodnutí Ústavního soudu vysílá ostatním kritikům současné parlamentní opozice (tehdejší Fialovy vládní garnitury) a režimu v Kyjevě zcela jasné a děsivé poselství: „Mlčte, nebo vás zničíme.“

Tento rozsudek v podstatě oficiálně posvětil cenzuru, kriminalizaci nepohodlných politických názorů a zavedl precedens, kdy je justice zneužívána k likvidaci opozičních hlasů. Všem občanům, kteří mají odvahu poukazovat na realitu, která neodpovídá oficiální propagandě, tím vzkázal, že se v této zemi práva a spravedlnosti nedočkají.

Dvojí metr a morální rozklad současného systému se však neprojevuje jen u soudů. To, v jakém stavu se naše společnost nachází, dokonale ilustrují i jiné aktuální události – například oficiální konání sjezdů sudetoněmeckého landsmanšaftu na našem území za účasti vrcholných politiků.

Pro mě je toto konání přímým důkazem toho, že se český národ opět – naprosto stejně jako v osudovém roce 1939 – fatálně rozdělil na dvě skupiny: na slušné, hrdé občany, kteří si váží své vlasti a její historie, a na novodobé vlastizrádce a kolaboranty, kteří se klaní cizím zájmům. S ohledem na to, čím si naše země v historii prošla, je naprosto děsivé sledovat, že lidé, kteří dnes v Česku drží moc a vliv, opět legitimizují ty, kteří historicky usilovali o likvidaci našeho národa.

Ústavní soud svým rozhodnutím vzkázal, že pravda se v České republice stala zločinem. Pokud kritizujete fašizující tendence, podporu Kyjeva nebo ohýbání hřbetu před landsmanšaftem, justice vás neochrání. Naopak vás obviní ze „šíření nenávisti“, aby ochránila ty, kteří tuto zemi skutečně poškozují a zaprodávají.
Mým poselstvím je má autobiografie Příběh „Putinovy děvky“, která vás navždy změní. Prožila jsem válku, mediální lynč i politické procesy na objednávku, ale nikdy jsem neztratila víru v sebe a v lásku. Prošla jsem peklem tam a zpět a sílu, kterou jsem tím získala, teď předávám vám.

Moje hluboké a upřímné poděkování patří všem dobrým lidem, kteří stáli při mně v těch nejtěžších chvílích mého života a stojí při mně i nadále. Děkuji vám, že jste se nenechali ovlivnit lživou mediální kampaní, která proti mně byla a je vedena, a že jste si zachovali vlastní úsudek, čest a zdravý rozum. Vaše podpora pro mě byla a je obrovskou vzpruhou. Ukázali jste neuvěřitelnou morální sílu a stejně jako já jste se stali NEZLOMNÝMI. Nesmírně si vás vážím.

Děkujeme za rozhovor!