„Musí vědět, že jejich časy končí.“ Brusel opakuje agónii komunistů z roku 1989, říká Žantovský

Evropská komise pravidelně zasahovala do voleb do Evropského parlamentu pomocí zákona o digitálních službách (DSA). Vyplývá to ze zprávy o vyšetřování justičního výboru Sněmovny reprezentantů USA. Konkrétně v roce 2023 Evropská komise cenzurovala obsah na sociálních sítích před volbami na Slovensku. Co si o tomto zjištění myslíte?

Nijak mě nepřekvapuje. Už jenom samotná četba textu DSA je přesvědčivá. Je zřejmé, že jde o explicitní cenzurní nástroj, který má sloužit ve prospěch jedněch (progresivních euroliberalistů) v neprospěch druhých (všech ostatních odleva doprava). Je to stejně diktaturní opatření, jako například tiskové zákony u nás před rokem 1989. Potlačuje to svobodu vyjádření a v důsledku tedy i svobodu činu (třeba i volebního). Je to zhruba na úrovni Orwellova Velkého bratra z románu 1984. Válka je mír, Svoboda je otroctví, Nevědomost je síla. To poslední heslo bych zde zdůraznil obzvlášť. Všechny totalitní režimy udržovaly svou moc právě udržováním občanů v nevědomosti. V Orwellovi je to ještě „analogové“ - Winston Smith gumuje z dějin nežádoucí postavy a nahrazuje je novými, vytváří historickou lež. DSA je víceméně totéž v digitální, a tedy mnohem nebezpečnější podobě.

EK také pomohla zavést „systém rychlé reakce“, který umožnil národním regulačním orgánům rychleji reagovat na „dezinformace“ na sociálních sítích. Je to podle Vás dostatečný důvod, aby Slovensko podalo žalobu proti vměšování se Evropské komise do národních voleb? Jaké jsou šance na úspěch a případné odškodnění v podobném případě?

To je jen další krok EK v tomto směru. Označíme některá tvrzení za nežádoucí a co nejrychleji nastoupíme proti jejich šiřitelům. Nejprve to dopadne na provozovatele sítí, nadnárodní korporáty, které budou vystaveny drakonickým trestům – vysloveně odmítnout se to zatím odvážila jen síť X – a pak dojde na tvůrce obsahů, média, jednotlivé osoby publikující v internetovém prostoru. Zase je tu analogie. My měli za totality cenzurní instituce – Hlavní správu tiskového dozoru, Ústřední publikační správu a pak Federální úřad pro tisk a informace. Zatímco prvé dva likvidovaly nežádoucí informace ještě, než spatřily světlo světa, ten poslední působil zpětně a trestal šiřitele takových informací jaksi post festum. Tím se ovšem vytvořila živná půda pro autocenzuru: než bych publikoval něco, co by se mohlo nelíbit, raději uberu plyn a neriskuju osobní a existenční potíže. Myslím, že DSA směřuje právě tím směrem. Jestli najde Slovensko sílu jít do naznačeného sporu, budu tleskat. Jenomže to by znamenalo vykopání válečné sekery proti celé EU, neboť je postavena ve všech aspektech na tomto diktaturním základě. A to je na jedno Slovensko velké sousto. Viktor Orbán má teď jiné starosti – předvolební (mimochodem zde se západní vlivy jistě také vyřádí), a Andrej Babiš nejspíše nepůjde do čelního střetu s EK. Obávám se, že v tom Slovensko zůstane samo. A proto do toho možná ani nepůjde.

Zpráva z vyšetřování také uvedla, že vedení TikToku nenašlo žádné důkazy o ruském vměšování do rumunských voleb v roce 2024. Bylo to podle Vás očekávatelné?

Ovšemže. Podobný příběh přece zažili před pár lety i v USA, kdy se při prvním Trumpově prezidentském vítězství taky hojně spekulovalo o ruském vlivu, který se nakonec ukázal mýtem. Jestli se někdo vměšoval do voleb v Rumunsku, byla to jistě spíše západní Evropa či USA, pro které náznaky, že v Rumunsku nezvítězí poslušná liberální demokratura, nýbrž zdravý rozum a vůle voličů, vedly k obavě o ztrátu vlivu v této zemi. Ostatně vzpomeňme na prezidentské volby v Rakousku roku 2016, v nichž původně vítězil národovec Norbert Hofer, zelený Alexander von der Bellen byl druhý. Ve druhém kole došlo k takovým věcem, jako 150% volební účasti v některých okrscích, a také k obrovskému nárůstu korespondenčních hlasů. Ústavní soud volby zrušil, ale tehdejší ministři posouvali konání těch opakovaných tak dlouho, až „musel“ zvítězit Bellen. Nikdo mi nenamluví, že to ti ministři měli z vlastní hlavy.

Brusel také pokračuje v kampani proti sociální síti X. Ve Francii proběhla razie v kancelářích společnosti. Jak vnímáte tento proces?

Jako zásah proti svobodě slova a také svobodě podnikání, což je klíčová podmínka pro rozvoj tržního kapitalismu. Opět: to přece dělali komunisté. Obsadili redakci Národní politiky a usadili tam odborový deník Práce. S jinými lidmi i úkoly. EU se chová zločinecky, viz ten zmíněný zásah proti X. Důvod je zřejmý. Ti lidé v Bruselu musí vědět, že jejich časy končí, a proto kolem sebe kopou jak ta příslovečná kobyla. Opět vzpomeňme na naše časy. V 80. letech bylo každému jasné, že socialismus v té jakešovské podobě nemá budoucnost. Mladší členové strany (Mohorita atd.) se snažili moc převzít po vzoru Dubčeka a Pražského jara. Doba ale byla už jinde a na socialismus už nepřísahali ani ti, kdo ho kdysi budovali. Obecná důvěra v toto zřízení byla na nule. A tak co dělal Ústřední výbor? Posílal do ulic ozbrojence (Palachův týden, srpen 1988 a 1989 atd.). Agrese se stupňovala, a tím vlastně ještě posilovala protestní nálady u občanů. Jak to skončilo, víme. V listopadu tito dogmatici padli. Teď neřeším, co nastalo po nich, to je na jiné povídání.

Může podobný zásah do sociálních sítí podkopat důvěru Evropanů vůči evropskému vedení?

Nejenže může, on ho reálně podkopává. Já strašně nemám rád heslo „čím hůře, tím lépe“, ale je fakt, že se bude muset bruselský režim ještě mnohokrát takto obnažit, aby ty důsledky pociťovalo početně silné množství lidí. Jestli na konci tohoto vývoje bude jen ekonomický kolaps EU a její rozpad mírovou cestou, nebo do toho bruselští lídři zatáhnou nějaký vojenský konflikt, k němuž teď mnozí vyzývají, neumím předvídat. Mohu jen doufat, že k té druhé variantě nedojde. To by bylo smrtící pro nás všechny.

Děkujeme za rozhovor!