Posselt nese prapor „Spojených států evropských“ do ČR. Bylo mu to však dovoleno, tvrdí Šebestík

Příští týden v České republice po 81 letech od konce 2. světové války proběhne sjezd Sudetoněmeckého krajanského sdružení. Jaký máte názor na konání této akce?

Zástupci tohoto krajanského sdružení v Bavorsku se nepokoušejí jakkoliv infiltrovat do Polska nebo Maďarska, dalších zemí, ze kterých byli po válce z rozhodnutí vítězných mocností vysídleni mnozí bývalí němečtí spoluobčané. Zkoušejí to jenom v ČR, neboť považují Čechy za slabý článek. Organizace onoho brněnského sjezdu proběhla nepochybně ještě v čase Fialovy vlády, takže zde potomci vysídlených Němců mohli očekávat plnou podporu, a nejspíš se jí také dočkali. Ostatně některé strany Fialovy bývalé koalice vyšlou na sjezd své zástupce. Bohužel ale ani současná vláda Andreje Babiše nevyslovila rozhodný nesouhlas s konáním této akce. Pouze koaliční SPD její konání odmítá a odmítavě se staví také někteří politici ze STAČILO!. Prezident Petr Pavel sice dal vědět, že bude tak laskav a do Brna na sudetoněmecký sjezd nepřijede, ale to je z jeho strany úplně všechno. Tedy vlastně nic. Vysvětlení jeho přístupu asi najdeme konkrétně u jeho podpory takzvaných „Spojených států evropských“. V nich si budou moci potomci takzvaných sudetských Němců uspořádat sjezd, kdekoliv si budou na území Čech, Moravy a Slezska přát.

Bernd Posselt vnímá českou společnost jako v podstatě apatickou a vlastenecky vlažnou. Skutečně nikde v zemi neprobíhají masové protesty a média, která mají sice velký dosah, ale o to nižší míru vlastenectví, vyjadřují pro konání sudetoněmeckého sjezdu velké porozumění. Hlavní problém se sjezdem tedy máme sami doma. Bohužel. Výběr moravské metropole není samozřejmě vůbec náhodný. Před válkou žila v Brně velice početná německá menšina a z vysídlení Němců konkrétně z Brna ve dnech 30. a 31. 5. 1945 (též takzvaný vysídlovací tábor v Pohořelicích 1. 6. až 7. 7. 1945) se po listopadu 1989 udělalo veliké téma účelového českého flagelantství. Existuje ale publikace, jejímž autorem je univerzitní profesor a historik, Vojtěch Žampach (1929 – 2019), která se jmenuje Vysídlení Němců z Brna, a která uvádí fakta o tom, co se tehdy stalo a dělo skutečně. Autor napsal také knihu o osvobození Brna, ve které jsou uvedeny počty padlých rudoarmějců i se jmény, a to dokonce podle jednotlivých brněnských čtvrtí. Každý Brňan například z Králova pole, Obřan, Černých polí, Bystrce nebo Pisárek si může přečíst, kteří rudoarmějci při osvobození města padli třeba přímo u plotu jeho zahrady.

Navzdory česko-německé deklaraci o usmíření a vzájemném uznání důsledků nacistické okupace z roku 1997 bavorská vláda oficiálně poskytla finanční podporu Sudetoněmeckému sjezdu v Brně, který zpochybňuje Benešovy dekrety. Přispěl tomu i spolupořadatel akce, spolek Meeting Brno, který dostal od města dotaci financovanou z veřejného rozpočtu. Jak hodnotíte tyto kroky Němců, které v podstatě ignorují ducha podepsané dohody?

Psychologická charakteristika aktivistů pracujících v nějakém politickém směru by byla nepochybně zajímavým tématem pro bakalářské práce studentů tohoto či podobných oborů, třeba i sociologie, nicméně největším motivem bude patrně směsice dvou potřeb. Tou první je potřeba vlastní mladému věku, tedy snaha se angažovat v rámci něčeho (čehokoliv), co je právě moderní a v čem může člověk splynout s nějakou komunitou. Nechat se unášet proudem, který má dokonce maximální podporu nejvlivnějších mocenských struktur, je navíc úplně bez rizika. Riskantní je plout proti proudu. Druhý motiv je prostý: jsou jím jednoduše peníze. Politický aktivismus je rychlou cestou k dotacím sponzorů. V moderní společnosti ubývá manuální práce a největší počty zaměstnanců se nacházejí asi v administrativě a v technologických oborech. Když tedy nepočítáme herce, režiséry, zaměstnance médií (dříve novináře), influencery, kouče, poradce, rádce, „-dce“ a „-e“, jak by možná dodal Jan Werich. Co se týká oněch samotných Němců, pak zde platí, že každý si dovolí přesně to, co mu dovolí jiní lidé. Češi členům Sudetoněmeckého krajanského spolku prostě dovolí to, co by jim příslušníci jiných národů nedovolili. A v tom je jádro problému.

Český hostitel sjezdu, neziskový spolek Meeting Brno, tvrdí, že akce je „dialogem proti strachu“. Věříte prohlášení SNL a českých organizátorů o „smíření“ sudetských Němců?

Nejde o žádné smíření, to by musela být také řeč o téměř 300 000 Češích, které před Mnichovem 1938 oni němečtí krajané vyhnali z pohraničí a kteří museli hledat útulek ve vnitrozemí. Jde pouze o drobnou předehru ke „Spojeným státům evropským“, na jejichž zřízení (ke kterému snad nedojde) se revizionisté v Německu, kteří se dostávají ke slovu za působení von der Leyenové v čele Evropské komise a německých vlád Olafa Scholze a poté Friedricha Merze, velice těší. Bernd Posselt pouze právě nese prapor do českých zemí. Připadají mu asi už hezky předvařené. Jen dochutit…

Některá „česká“ média, která patří (bohužel) k hlavnímu proudu, před sudetoněmeckým sjezdem už publikují texty, označované s drzostí jim vlastní jako komentáře, které se snaží diskreditovat osobu prezidenta Beneše. To aby neinformovaná veřejnost neměla nic proti případnému porušení některých z oněch 143 právních norem prezidenta Edvarda Beneše, vydaných v exilu v letech 1940 – 1945, které se označují jako takzvané „Benešovy dekrety“. V oněch „komentářích“ (byly by na vyhození examinátorem od zkoušky snad na kterékoliv katedře žurnalistiky) se jejich autoři snaží zbavit viny spojence, Francii a Velkou Británii, a obvinit Beneše ze zbabělosti. „Jelikož se Češi prý nechtěli bránit, tak se Britové a Francouzi také rozhodli, že nebudou bojovat.“ Jenže oni se rozhodli nebojovat proti Hitlerovi daleko dříve, než vyvrcholila takzvaná „sudetská krize“. Něco od Hitlera totiž čekali. A nebylo to nic hezkého. Takto, českou zbabělostí, může argumentovat jen někdo, kdo totálně ignoruje úplně všechna podstatná fakta týkající se chování právě oněch „spojenců“ vůči Československu, ale i v rámci celé předválečné Evropy, a to nejméně od roku 1936, kdy Britové dovolili Hitlerovi vybudovat válečné loďstvo.

Jak se díváte na tichý souhlas vlády Andreje Babiše s konáním tohoto sjezdu?

Ano, už jsem to naznačil výše. Tichý souhlas je ono latinské „tacitus consensus“, neboli souhlas mlčením. Je to tedy obrovská chyba, jaká posílí opovážlivost pořadatelů, těch v Německu i těch, které si, jak praví lidová moudrost, „hřejeme doma na prsou“. Kritika Andreje Babiše samozřejmě posiluje jeho nepřátele u současné opozice, kteří by se rádi dostali znovu k moci a dokončili dílo národní zkázy. Takže u Babiše a jeho vlády člověk chtě nechtě raději přimhouří obě oči. Asi chápeme, že se nachází pod obrovským velice nepřátelským tlakem především militaristických kruhů, které spolu s ropnými magnáty a finančními giganty Západu tvoří onu hrůzostrašnou agresívní kryptokracii, která řídí současný Západ. Je to monstrum, které dokáže zničit každý odpor, jaký se mu silou nevyrovná. Takto možná chápeme Babišovu opatrnost všude tam, kde by se ono monstrum (Leviatan) mohlo cítit ohroženo ve svých zištných a bezohledných potřebách.

Sudetoněmecký krajanský spolek v Německu ale snad (jistě, že to nemůžeme vědět přesně) nějakou zvláštní hrozbu pro Andreje Babiše nepředstavuje. Zde by měla česká vláda zaujmout principiálně odmítavý postoj a nechtělo by to snad ani příliš odvahy. Vždyť Andrej Babiš přece vidí, o co se ve vztahu ke Slovensku snaží nový maďarský premiér. Také Maďaři mají zájem na revizi poválečného uspořádání, dokonce dost možná opět i toho po první světové válce. Nezapomeňme, že také Maďarsko patřilo ke spojencům nacistického Německa. Jen na východní frontu vyslalo proti Rudé armádě cca dvě stě tisíc vojáků. Tyhle revizionistické hry, které se začínají hrát v několika zemích EU a na Ukrajině, jsou ve skutečnosti tou úplně největší hrozbou pro občany Evropy. Kdepak Rusko, hrozby máme doma! Nejméně od roku 1991 od nás, od celé EU, Rusko nechce nic jiného, než abychom mu dali svatý pokoj. Obrana proti Rusku by nás nemusela stát ani korunu!

Evropská komise mezitím pokračuje ve finanční podpoře Ukrajiny a toleruje posílení nacistických tendencí v podobě oslav Bandery a Sucheviče, SS divize Galizien. Může podle Vás zcela záměrně zavírat oči nad snahami sudetských Němců o revizi Benešových dekretů? Vidíte v tom snahu o přepisování poválečného uspořádání Evropy?

Současná Evropská komise zcela opustila původně prospěšnou koncepci evropské integrace, jaká se zakládala na volném pohybu osob, zboží, služeb a podobně, a byla sdružením nezávislých států, které pro každé zásadní rozhodnutí hledaly konsensus a kompromisy. Současný trend, se ohlašoval už dlouho dopředu, a směřuje k úplnému potlačení nezávislosti států. Ty by se měly podřizovat mocenskému centru, které se řídí potřebami nejvlivnější západní oligarchie (militaristé, naftařští a plynoví magnáti, finanční giganti, farmaceutické firmy a další). Hlas občanů národních států nemá mít žádný vliv, demokracie jen jako atrapa do výkladní skříně. Mocenské centrum ostatně občané nevolí! Toto směřování EU by občané, pokud by se jim dostávalo validních informací, museli nutně odmítnout. Jestliže se jim zabezpečí dostatek hrozeb a chaos, jejich orientace se ještě sníží a mocenské centrum posílí. Vše, co občany zneklidňuje, je pro skutečné mocenské centrum, které je de facto kryptokracií, neboť skutečná moc se před občany ukrývá, prospěšné.

Západoevropský a americký militarismus, imperialismus a kolonialismus si Ukrajinu prostřednictvím pučem zrozeného kyjevského režimu najaly jako vojenský nástroj pro svoji vlastní válku proti Rusku, kterou tyto skutečné vládnoucí struktury v západní Evropě, ale i v některých zemích na Východě, potřebují pro vlastní přežití, moc a bohatnutí. Západní oligarchie příliš nedůvěřuje zhýčkaným občanům EU, zatímco Ukrajinci jsou podobně jako Rusové nesmírně houževnatí, odolní, tvrdí. Pro západní militaristy představují válečný ideál, jaký se jim může hodit kdekoliv na světě, kde si budou novodobí kolonizátoři přát bohatnout na úkor jiných. Západní Evropa, jejíž sice nejsme součástí a nikdy jsme nebyli, ale do jejíchž služeb jsme ochotně, s nadšením a bez potřebných informací vstoupili, absolutně nedokáže žít s Ruskem v míru, takže ukrajinský šovinismus se západoevropskému militarismu vyplácí. Evropa si ale na Ukrajině vytvořila nástroj, který se kdykoliv úplně hladce vymkne kontrole. V podstatě se už tak i stalo. Oligarchové Západu se ovšem cítí být v bezpečí pod ochranou vysokých zdí svých luxusních sídel, s početnými ochrankami. Oni vlastně nikdy žádné riziko nepodstupují. Na oligarchy doplatí občané. Ti, kteří oligarchy podporují, o tom zatím asi nevědí. Mělo by se jim to možná říct…

O čem podle Vás svědčí protesty obyvatelů Brna na zasedání brněnského zastupitelstva stejně jako protestní akce SPD, spolku Svatopluku a Klubu českého pohraničí proti konání sjezdu?

Protesty, které doposud proběhly a akce spolku Svatopluk, jsou sice znamením toho, že ne celá česká a moravskoslezská veřejnost podlehly konzumní apatii a nemíní hasit, co jim nehoří skutečně už přímo nad jejich vlastní hlavou. Ale je to velice málo. Svědčí to o tom, že média hlavního proudu a atmosféra v „bublinách“ už zbavily část obyvatelstva našich zemí základních instinktů. Dovolte soukromou poznámku: Před několika dny jsem se od mladého člověka, který je úspěšný v práci, má absolvovánu vysokou školu, hodně cestuje, bydlí ve velkém městě, má poměrně slušný přehled o některých záležitostech kultury a žije, dalo by se říci, spokojeným životem příslušníka střední vrstvy, dozvěděl doslova, že: „My jsme přece Němci, kteří náhodou mluví česky“. A dále: „Proč by se neměl sejít v Brně sudetoněmecký sjezd? Vždyť o nic nejde…“ Na nějakou formu slovanské vzájemnosti odpověděl, že mu tohle není sympatické. Pojem Slovan mu zřejmě splývá se slovem Rus.

V žádném případě se nejedná o ojedinělý případ. Naopak, soudím, že jde o pohled docela rozšířený, jaký asi vysvětluje, proč Češi ztrácejí sebezáchovné národní instinkty. Názor, že „jsme přece Němci, kteří náhodou mluví česky“, opřel ten třicátník sice o pravdivou skutečnost, kdy se Češi a Moravané mísili s germánskými sousedy po dobu delší než tisíc let. Jenomže, žádný současný Němec nikdy neprohlásí: „My jsme vlastně Češi, kteří náhodou mluví německy.“ A to je ten hlavní rozdíl. Hitler i Heydrich plánovali, že na území Čech a Moravy by během dvou generací neměl žít už žádný Čech a Moravan. Jestliže se Češi a Moravané sami dobrovolně odrodí a vplují dokonce i do „Spojených států evropských“ řízených hlavně Němci, tahle nepřátelská prognóza se vlastně vyplní.

Děkujeme za rozhovor!