Kotrba: Doba „Západu“ skončila. USA budou konat ve svém zájmu. Evropa bude donucena k dospělosti

Pane Kotrbo, co považujete za nejvýznamnější událost roku ve světové politice a proč?

Neschopnost Izraele vojensky „vyřešit“ situaci v Gaze. Přitom je to pouhých 365 km² území. Pro srovnání: Praha má 496 km². Izrael musí vědět, že co jednou začal, musí dokončit. Válka proti hamasnickým teroristům je existenční. Buď Oni, nebo My. Neexistuje příměří, neexistuje mír a už ani možnost soužití ve „dvoustátí“. Bojovat je nutné do posledního Palestince, držícího samopal. Nemít soucit. Nebrat zajatce. Protože Jehova je Bůh nemilosrdný a žárlivý, který trestá. „Trestám nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí“ - čili nejen na synech, ale i na vnucích, pravnucích a prapravnucích…, jak praví v knize Šemot, kterou ostatní národy znají jako Exodus (Ex 20, 4).

A o kus dál říká: „Všechen lid, uprostřed něhož jsi, uvidí Hospodinovo dílo; neboť to, co já s tebou učiním, bude vzbuzovat bázeň“ (Ex 34, 10).

Přitom konflikt je symbolický. Stejně jako předchozí bitvy o tato svatá místa. Režisér Ridley Scott ve filmu Království nebeské popisuje boj obyvatel Jeruzaléma spolu křesťanskými rytíři, kteří tehdy ovládali velkou část Svaté země, proti proti Saladinově saracénské armádě. Na konci filmu se poražený velitel obránců rytíř Balian z Ibelinu, opouštějící s poraženou armádou město poté, co „vyjednal spravedlivý mír“, ptá Saladina: Jakou cenu pro tebe má Jeruzalém? On se zasměje a říká: „žádnou“. Pak zvážní a odpoví: „obrovskou“.

Dnes je to podobné. Na jedné straně „Povodeň al-Aksá - dva roky neochvějnosti a vůle k osvobození“ jak nazval Hamás svůj dokument s nadtitulem „Naše vyprávění“, vydaný letos symbolicky na Štědrý den. Na straně Izraele je to potřeba potrestání spektakulárního masakru Židů ze 7. října 2023. Ukázalo se, že vzetí několika stovek židovských rukojmí bylo osudové pro vítězství v asymetrické vojensko mediální operaci. Dokonalé PR, fokusující pozornost celého světa, paralyzující židovskou pomstu. Ve jménu evropské křesťanské „humanity“. Matky izraelských zajatců se staly propagandistickými spojenkyněmi Hamásu. Prohlížíte-li si izraelský tisk, u některých titulů máte neodbytný pocit, že je ovládá tiskové oddělení teroristů.
Hamás okupuje mediální prostor Evropy i Ameriky. Utváří veřejné mínění. Jeho úřady jsou brány jako objektivní autorita při informacích o mrtvých, zraněných, hladovějících. Gaza stále trpí nedostatkem vody, jídla, elektřiny a léků. Celý svět by měl pomáhat obyvatelům Gazy. To je geniální způsob vlády. Propagandu Hamásu papouškují i instituce OSN, o nichž to bez přemýšlení přebírají globální mediální domy – BBC, Guardian, Times, New York Times. Propalestinské skupiny vytvářejí nátlak na univerzitách, lobbují politiky. Přitom politický cíl je vymazat Izrael z mapy. „Od řeky [Jordán] k moři“, skandují demonstranti.

Izrael musí vědět, že jeho politickou i mediální neujasněnost a vojenskou neschopnost vyrovnat se s Hamásem všichni vůkol vidí. Vidí to jeho spojenci a fedajíni - Palestinský islámský džihád, Brigády mučedníků Al-Aksá, palestinská militantní skupina operující na Západním břehu Jordánu „Lví doupě“. Vidí to i levičácká Lidová fronta pro osvobození Palestiny. Vidí to Fatah a jeho spojenci. Vidí to islámští nenávistníci v Sýrii, Libanonu, v Jemenu. Vidí to rezervované státy Zálivu, Írán, vidí to egyptští Muslimští bratři. Vidí to i sousedící hášimovské království Jordánsko, které potvrdilo potvrdil závazek dodržovat mírovou smlouvu s Izraelem a udržovat vztahy se Spojenými státy americkými. A vidí to celý muslimský svět.
Izrael vede až příliš rozpačitě boj o svou vlastní existenci. Jestli bude židovská nebo muslimská. Jestli Izrael bude, nebo nebude.

Jak vnímáte mírová jednání mezi USA a Ruskem ohledně konfliktu na Ukrajině? Přiblížili jsme se tento rok k urovnání tohoto konfliktu?

Vladimír Putin je známý jako vášnivý šachista, který často využívá šachy jako metaforu pro politiku. Více než tisíc let jsou šachy symbolem politické strategie a tím i války. Po boku má zkušeného diplomata Lavrova. Donald Trump hraje golf. To není průprava pro dlouhodobé politické strategie. Jeho taktikou je obchodní vyjednávání na úrovni „pák“, zisku a ztrát. Jeho vášní je zlato. Chce maximalizovat zisk při každém kroku. Neumí obětovat ani cennou figuru pro strategický cíl kdesi v dálce. Podle toho vypadají i mírová jednání mezi USA a Ruskem o konfliktu na Ukrajině. Putin rozehrál partii, určil strategii a všechny jeho taktické kroky vedou k předem deklarovanému cíli. V golfu se přemýšlí od úderu k úderu.

Řekněme si: kdo potřebuje „urovnat konflikt“? Rusko? Proč? Na bojišti neprohrává.

Válka mu umožnila bez uzardění vypořádat se definitivně s dědictvím po Jelcinovi – se zbohatlíky, grázly, mafiány a oligarchy, kteří se zemí zacházeli jako s kořistí, jako s kolonií k vyplenění. S intelektuálními zapadniky. S korupčníky z řad státního aparátu. Se zrádci země, s cizími agenty. Je jich tisíce, Rusko je velké, z řady gubernií je do Moskvy daleko… Není týdne, aby nebyli zatčeni nějací zkorumpovaní úředníci nebo zabaven nějaký nelegálně nabytý či nezdaněný majetek. Agenti padají z oken, mafiáni umírají při dopravních nehodách. Naposledy o Štědrém dnu moskevský soud zabavil Čubajsovy účty a majetek dalších dvanácti bývalých vrcholových manažerů společnosti Rusnano po žalobě firmy ve výši 12 miliard rublů. Anatolij Čubajs byl přitom „otec ruské privatizace“ v 90. letech 20. století. Západ ho považoval za nejliberálnějšího z kremelské soustavy. Boris Jelcin ho povýšil na místopředsedu vlády odpovědného za privatizační program. Později se stal vicepremiérem a ministrem financí. Rusko on a Jelcinova „Rodina“ přivedli málem k bankrotu.

„Urovnat konflikt“ podle USA znamená co nejrychlejšíííí míííír. Zachování celistvosti Ukrajiny, volnosti jejího rozhodování o členství v NATO a EU. Možná i setrvání Zelenského. Zcela určitě ale přežití zapadnické kultury hrabivé prodejné oligarchie. Aby to Donald Trump stihl prodat v polovině volebního období americkým voličům. Jako bonus těžební práva na ruskou ropu a plyn, nejlépe i monopol na ruský zahraniční obchod na Západ, nejlépe se strategickými surovinami. „Spojené státy v posledních dvou týdnech snížily počet sporných otázek v urovnání ukrajinského konfliktu, ale zbývající témata zůstávají velmi složitá,“ uvedl stálý zástupce USA při NATO Matthew Whitaker. Prozatím se jedná o Doněckou, Luhanskou, Záporožskou a Chersonskou oblast. Všichni v USA už pochopili, že Krym je a zůstane ruský.
„Urovnat konflikt“ podle Ruska neznamená příměří k doplnění ukrajinského vojenského personálu, dovoz další várky západních zbraní a střeliva, ani pouhou přestávku mezi dvěma válkami jako tomu bylo po Minských dohodách. „Urovnat konflikt“ podle Ruska znamená eliminovat příčiny konfliktu, pro které Rusko překročilo ukrajinské hranice a co si vytýčilo za cíle „zvláštní operace“.

V prvé řadě znemožnit rozšiřování NATO na východ, vyloučit možnost členství Ukrajiny v NATO a pobyt armád zemí NATO na jejím území. Nejlépe radikálně omezit početní stav ukrajinské armády a jejího těžkého vybavení. Eliminovat ukrajinský nacionalismus a nacismus, adoraci Bandery a dalších zločinců 2. světové války. Zajistit rovnoprávnost Rusů a ruského jazyka na Ukrajině, včetně úředního styku a školství.

V druhé řadě oslabit a nejlépe vyčerpat ekonomicky Evropu i USA co nejdelší vojenskou i ekonomickou podporou Ukrajiny a minimalizovat tak jejich možnost později si Ukrajinu podřídit. Znemožnění členství v EU a znemožnění privatizace velkých hráčů ukrajinské ekonomiky západními firmami je bonus.

V třetí řadě nastavit opět globální dohodu s USA i Evropou o strategických zbraních, nepřipustit militarizaci vesmíru a omezit závody ve zbrojení.
Vedlejším efektem těchto kroků musí být vrácení zadržených aktiv Ruska, ukončení sankcí a návrat Ruska do mezinárodních struktur Západu. Obnovení provozu ropovodů a plynovodů. Ale… už za jiných podmínek. Průvodním jevem války je očištění ruské ekonomiky od západních firem (návrat v původní podobě nežádoucí), nahrazování řady dovozového zboží, zejména v oblasti kritických technologií domácími produkty (otevřenost ruského trhu už nebude, nadvláda WTO skončila definitívně), dedolarizace zahraničního obchodu a plná suverenita rozhodování centrální banky o kurzu.

Jak se za uplynulý rok změnily vztahy USA s Ruskem a Evropskou unií? Jaký odraz to má v nové bezpečnostní strategii USA?

Zapomněli jste ve své otázce na Čínu jako hlavního geopolitického soupeře USA. A Indii s další miliardou lidí. Zájmy USA a Evropské unie vzhledem ke geopolitickému vývoji k multilateralismu nejsou a nikdy nebudou totožné. Ta tam je doba amerického protektorátu nad Evropou za americké peníze, započatá po druhé světové válce, pokračující po celou dobu studené války. Byla to bipolarita se SSSR a Varšavskou smlouvou, která toto spojenectví udržovala při životě. Doba „Západu“ skončila. Bilance je pro USA nemilosrdná. Outsourcing amerických výrob do Asie. Obrovský schodek zahraničního obchodu. USA budou už nadále konat pouze ve svém zájmu. Evropa bude donucena k dospělosti. To znamená, že veškerá „západní“ rétorika politických elit stojí na hliněných nohou. Odkud bude brát Evropa suroviny pro svůj průmysl, když žádné vlastní nemá? Čím bude dovoz platit? USA se rozhodly pro drancování amerického kontinentu a ovládání „zadního dvorku“ silou bez ohledu na mýty mezinárodního práva. Co teď zkouší na Venezuele, postihne i další země kontinentu. Rusko hraje tutéž hru, ale metodou ekonomické odměny a trestu vůči zemím bývalého SSSR, dnes SNS. Má surovinovou základnu, zpracovatelský průmysl, energetické zdroje, odbytiště. Má čím platit. Důkazem je Ázerbájdžán. Zkouší „samostatnou“ politiku, koketuje s Tureckem a EU, Ilham Alijev se pokusil ignorovat vrcholné zasedání Nejvyšší eurasijské hospodářské rady a summitu lídrů SNS v Petrohradu. Vzápětí Putin a Alijev telefonicky „projednali perspektivy bilaterálních vztahů“.

Evropská unie letos soustavně bránila mírovému úsilí Trumpa a pokračovala ve snaze prodloužit konflikt. Jaké vidíte vyhlídky na příští rok? Budou v tom pokračovat?

EU investovala do Ukrajiny příliš mnoho miliard eur, a tak nechce vše odepsat. Doufá,… věří. Trumpovi evidentně na ztrátách EU nezáleží. Vidí pouze možný americký zisk z Ruska. O ukrajinskou demokracii mu opravdu nejde.

Pod řečmi o nevyhnutelnosti konfliktu s Ruskem v nejbližších letech EU v tomto roce schválila rozsáhlý plán přezbrojení a některé země zvažují možnost návratu povinné vojenské služby. Přitom Rusko všemožně popírá plány útočit na země NATO a je připraveno to i právně fixovat. Jak si myslíte, co ve skutečnosti stojí za militarizací EU?

Příležitosti a zájmy zbrojních výrobců naplnit si kapsy. Ukážu na příkladu Německa. V roce 1989 měl Bundeswehr 2 500 tanků typu Leopard 1 a Leopard 2. Přibližně stejný počet tanků T-55 a T-72 měla Německá demokratická republika… To je po sjednocení celkem 5 000 tanků. V roce 2022 (před začátkem války na Ukrajině) měl „sjednocený“ Bundeswehr zhruba 250 aktivních tanků Leopard 2 (různých verzí 2A4, 2A6, 2A7), přičemž další byly uskladněny, a plánoval jejich počet navyšovat na cca 320. To jsou tanky na přehlídku, ne pro válku. Letos kancléř Merz hovořil o záměru nakoupit až 1 000 tanků Leopard 2 a 2 500 kolových bojových vozidel Boxer. Přitom na to nemá. Jde ale o příliš malá čísla – skutečná potřeba činí 10 000 tanků, kolových a pásových bojových vozidel pěchoty, specializovaných obrněných vozidel a obrněných transportérů. Pokud tedy má mít Německo expediční sbor pro spoluúčast v jakékoliv misi velikosti ukrajinské války. Přitom první tank Leopard 2 byl předán Bundeswehru na podzim 1979 a dodnes jich bylo vyrobeno pouhých 3 600.

Ukrajina se západními zeměmi darovaných tanků Leopard k červnu 2025 ztratila nejméně 13 tanků verze 2A4, 7 Leopardů 2A6 a jeden Stridsvagn 122. 12 Leopardů 2A4, 5 ve verzi 2A6 a osm Stridsvagnů 122 bylo poškozeno, dva tanky verze 2A4 a jeden verze 2A6 ukořistěny nepřítelem…

Jaké novinky ve zbrojení považujete za nejvýznamnější a proč?

Ukrajinské námořní drony Sea Baby. Pramice překrytá vodotěsně další pramicí, se závěsným motorem z rychlého člunu. Uvnitř výbušnina, mozek a senzory. Z původních „kamikadze“ dronů se vyvíjejí mobilní platformy schopné vypouštět další útočné létající drony nebo nést torpédo, kulomet se systémem automatického rozpoznávání cílů či raketomet Grad na 10 střel, dosah se zvyšuje na 1500 kilometrů, „užitečná“ nosnost na 2000 kilogramů.

Ruské drony Geran-2 a Geran 3 jako nosiče malých raket R-60. R-60 likviduje vzdušné cíle až na 8 km. Z původní toulavé munice se stal levný prostředek asymetrického boje s jinými drony, vrtulníky, ale i stíhačkami. Cenově výhodné po všech směrech. Když letoun zachytí dron, vystřelí na něj svou raketu za miliony. Když nezachytí, vystřelí dron raketu na krátkou vzdálenost, stíhač ji zaregistruje pozdě a má problém.

Čínské kvadroptéry řízené jako hejno. Žádné město ani vojenská základna nemá obranu proti 16 tisícům maličkých nosičů explozivních hlavic, které odstartují a zaútočí naráz. To, co Číňané v říjnu 2025 předvedli v Liuyangu, byla světelná show pro diváky. Vojenští experti ale pochopili. Inteligence hejna, prevence kolizí, programování a distribuce rolí. Neuvěřitelná výpočetní efektivnost.

Čínské hypersonické kluzáky, vynášené stratosférickými balóny do výšky 15-50 km a odtud „startující“. Dle nízké váhy vypadá, že celoplastové čili radarem nedetekovatelné, bez motoru, čili tiché, samonavádějící se podle mapy, hvězd či družic, smrtící.

Raketový systém Ořešník s hypersonickými kinetickými, samostatně naváděnými hlavicemi. Změnil logiku užití raket středního i dlouhého doletu ke „konvenčním“ úderům. Destruktivní síla při rychlosti M14 ohromující.

Americká modulární robotická ponorka Boeing XLUUV Orca. 26 metrů dlouhá ponorka s dosahem 12 000 kilometrů dokáže autonomně manévrovat a potopit se do hloubky až 3000 metrů. Klasické bojové ponorky s posádkou se přitom standardně potápějí maximálně do hloubky 300 metrů. Může nést modul s torpédy nebo náklad min či průzkumných senzorů. Může na svůj cíl v hloubce u dna čekat nehnutě měsíce. Pak uvnitř blikne červená kontrolka, náhle se tiše rozvrní její elektromotory…

Sdílíte názor na začátek nové zbrojní soutěže mezi USA, Ruskem a Čínou?

Víte, já nevěřím na „zbrojní soutěž“ velmocí. Zbraně se vyvíjejí stále a vyvíjejí je všichni. Ne příliš viditelně. Ale stále dráž. Nedávno turecký, 15 metrů dlouhý bojový bezpilotní letoun Bayraktar Kızılelma s ukrajinskými motory Ivčenko během testu simulovaně sestřelil stíhačku F-16 domácí střelou středního dosahu Gökdoğan. Slyšíte? Turecký dron „cvičně“ sestřelil F-16. Vývoj letounu přitom začal v roce 2013.
Sotva přestaly ve vesmíru létat pouze velké „krávy“ vypuštěné Ruskem a USA, a objevila se třída mikrosatelitů CubeSat, objevila se i otázka, jak tyto maličkosti eliminovat…Teď nám nad hlavou létá přes 6750 satelitů Starlink na oběžné dráze. Nevíme přitom, co vše mimo přenosu internetu umí. Další „konstelaci“ vypouští Čína a další plánuje Rusko. Jednu takovou maličkost pro detailní fotografický průzkum bojiště jsme vyvinuli pro Ukrajinu i my… Kdybychom souhlasili s americkým radarem v Brdech, mohli jsme se také stát součástí americké hry na sestřelování satelitů. Ve skutečnosti totiž ten „radar“ byl zároveň mikrovlnná impulsní zbraň. O tom se ovšem nemluvilo.

Nedávno Evropská komise odhlasovala kompletní zastavení dovozu ruských energií od roku 2027. Předtím Ukrajina rozhodla zastavit tranzit ruského plynu přes své území. Jak to změní energetický trh v Evropě příští rok?

Budeme získávat „demokratickou“ ropu a plyn. Z jiných zdrojů. Dráž. Budeme si tak sami a dobrovolně likvidovat evropský průmysl.

Jaké regiony se mohou stát klíčovými místy geopolitických událostí v příštím roce a proč?

Grónsko. Trumpovi dochází trpělivost s Dánskem. Ruskou Baltskou flotilu stále nikdo není schopen zadržet při jejím hypotetickém vplutí do Atlantiku průsmykem GIUK. K čemu je tedy NATO?

Střední Amerika. Venezuela se jen tak nevzdá Trumpovu tlaku a Kuba je na pokraji totálního kolapsu. Lákavá kořist. Mladá generace nesdílí Fidelovo odhodlání. Nechce socialismus budovat, chce ho konzumovat. V Panamě Trump neuspěl s přesvědčováním panamské vlády, že nemá prodávat přístavy Číňanům a má investovat do posílení kapacit průplavu.

Evropa: Válka na Ukrajině bude pokračovat minimálně ještě půl roku. Zelenský je stále optimista. Řečeno bonmotem, je stále málo propečený, takže není k sežrání. Rozpory uvnitř NATO vyplavou na povrch, možná budeme svědky jeho „dvojkolejnosti“ a snahy Francie mocensky ovládnout Evropu poté, co Mertův plán na užití ruských aktiv zkrachoval. Mír v Gaze a v okolí Izraele také ještě nebude. Rumunsko a Moldavsko mohou být zděšeny z koncovky rusko-ukrajinské operace. Nejen Oděsa, ale i Podněstří mohou být do léta ruské.

Děkujeme za rozhovor!