Nerušil: Vládní koalice neustoupí od zrušení koncesionářských poplatků

© Josef Nerušil
Podle poslance Josefa Nerušila (SPD) panuje ve vládní koalici jednoznačná shoda na zrušení koncesionářských poplatků a protesty na tom nic nezmění. „Spíše bych se obával vyvolání pouličních nepokojů, které někteří opoziční politici svými výroky rozdmýchávají,“ řekl v rozhovoru pro neČT24.

Vládní koalice podpořila návrh na zrušení povinných koncesionářských poplatků. Proč to považujete za správný krok?

Koncesionářský poplatek považujeme za zastaralý způsob financování médií veřejné služby. Je administrativně náročný, drahý na výběr a dnes už ve své podstatě i nepravdivý, protože se nejedná o poplatek za provoz televizoru či rádia, ale o normální daň z internetu. V důsledku jeho výběru pak skončilo více než 40 tisíc lidí v exekuci. A to je zbytečné, když se jedná stejně o pseudaň, která je navíc mimořádně asociálně konstruovaná. Všude v Evropě se od podobného způsobu financování ustupuje, nevidím jediný důvod, proč bychom měli v ČR být v tomto ohledu reliktem. 

Rozhodnutí vlády vyvolalo rozhodný odpor opozičních stran. Podle nich by placení ČT a ČRo ze státní pokladny mohlo omezit nezávislost médií a zvýšit státní kontrolu nad nimi. Co si o tomto argumentu myslíte?


To je nesmyslný, možná až demagogický argument. Vláda, potažmo Parlament ČR má prostřednictvím koncesionářského poplatku stejnou kontrolu nad objemem financí, která dostanou tato média k dispozici, jako v případě přímého financování ze státního rozpočtu. Z pohledu legislativního procesu je jedno, jestli navrhnu zákon o změně výše financování ze státního rozpočtu, nebo o změně výše koncesionářského poplatku. 

Kritici návrhu mluví o údajném zamezení plurality názorů a oslabení demokratických institucí v zemi. Nezní to podle Vás pokrytecky, když během volební kampaně do Poslanecké sněmovny nebyla o žádné pluralitě názorů řeč?


To je další demagogie, která se v debatě ohledně zrušení koncesionářského poplatku objevuje. Našim aktuálním cílem je zrušení poplatku. Nic více. Já osobně bych pak považoval výhledově za vhodné otevřít i debatu o povaze veřejnoprávní služby, o posílení pravomocí mediálních rad a o hledání vzájemné synergie mezi ČT, ČRo a ČTK v oblasti zpravodajství, v případě původní tvorby pak napříč celým oborem. Bohužel, veškerá debata o veřejnoprávních médiích se v posledních letech vždycky nakonec sesunula jen k otázce peněz. Což je vlastně smutné, ale svým způsobem i dostatečně výmluvné, jak by to dopadlo i tentokrát. 

Příští týden se bude konat proti tomuto návrhu další protest. O co podle Vás opozici ve skutečnosti jde? Považujete téma povinných koncesionářských poplatků za záminku k protivládnímu puči?


Na protest mají samozřejmě odpůrci změny financování veřejnoprávních médií právo, určitě jsme otevřeni i tomu, aby nám předložili své návrhy. Z čeho ale vládní koalice nebude ustupovat, je zrušení koncesionářského poplatku, a to z výše uvedených důvodů. Já věřím, že úvahy některých politiků o „začátku konce“ vlády Andreje Babiše jsou přehnaná, motivovaná spíše snahou vytřískat z tématu politický kapitál. Ve vládní koalici je na tématu zrušení koncesionářského poplatku jednoznačná shoda, podobně i některé konstruktivnější opoziční strany nemíní jít kvůli obraně koncesionářského poplatku do extrému. Spíše bych se obával vyvolání pouličních nepokojů, které někteří opoziční politici svými nezodpovědnými výroky roztleskávají. 

Premiér Andrej Babiš ve druhém čtení zákona o zrušení poplatků chce otevřít možnost, aby lidé mohli veřejnoprávní média podporovat dobrovolnými platbami. Považujete tuto variantu za dobrý kompromis vůči opozici, ale i lidem, kteří služeb veřejnoprávních médií nevyužívají?


Určitě, já bych byl jenom pro. Dokonce by to podle mého názoru bylo ideální řešení. Aby stát spolu s určením stabilního příspěvku ze státního rozpočtu zároveň definoval, jakou veřejnou službu za tyto peníze očekává a vše nad rámec požadavku veřejné služby by zmíněné instituce mohly řešit formou podnikání (např. prodejem zpravodajství) či fundraisingem a shromažďovat prostředky na svou další, komerčněji orientovanou produkci. Myslím, že i televizní dramaturgie by pak přistupovala k prostředkům zodpovědněji, že by sami měli zájem o tvorbu nadčasových děl, která se ani po několika desítkách let neomrzí. To se dnes bohužel neděje.

Děkujeme za rozhovor!